Domů » Jak jsme zase pekli narozeninový dort

Jak jsme zase pekli narozeninový dort

Nevím, co jste dělali o Velikonocích Vy. Já jsem je strávila doma s více či méně nemocnými dětmi a pekla narozeninový dort. O víkendu jsme totiž slavili. Tedy my tak úplně ne. To naše děti. V rodině je nás už tolik, že oslavy jednotlivců byly zavrženy už nějaký rok zpátky, protože nebylo v našich silách a technických možnostech je jednak připravovat a jednak se jich účastnit. Nejmenší počet oslavenců tak bývá dva. Jen jeden člen rodiny si může užívat privilegium, že slaví sám v září. A ano, neužívá si ho vůbec, protože mu při všech jarních oslavách září přijde vzdálené nejmíň jeden světelný rok.

Ale zpět k tématu. O víkendu slavili narozeniny naši prvorozenní. Dva kluci, jedna holka. Jednou devět let, dvakrát osm let.  Dohromady nás bylo 16 a to je pořád jen ta jedna polovina rodiny. Ještě pořád se neztrácíte?

Jak asi tušíte, nejtěžší na podobných akcích je organizace a catering. Tak dlouho jsme přes messenger řešily, kterou neděli se vlastně sejdeme a jaký dort dětem necháme vyrobit, až termín padl na neděli velikonoční a tím pádem, vzhledem ke státnímu svátku, celé občerstvení padlo pro změnu čistě jen na nás. Volba dortu byla nakonec jasná. Šly jsme s trendem „naked“ dortů (taky Vám přijdou tyhle minimalistické trendy naprosto skvělé?) a ani jsme nemusely dlouho hledat recept.

Stačilo otevřít naši knížku na str. 39  a bylo. Já jsem sice, jako máma té jediné oslavenkyně hlasovala pro květinovou ozdobu dortu, ale tušíte správně, že to neprošlo. Kluci by prý kytky vážně neocenili, ani kdyby je mohli sníst. Nakonec jsme tedy sáhly po osvědčené klasice a jednoduše rozkrájely oblíbené čokoládové tyčinky našich dětí, kterými jsme dort posypaly. Pak už zbývala jen papírová girlanda a správný počet svíček.

Pokud se ptáte jaký počet svíček jsme tedy nakonec měli, odpověď je jednoduchá. Na nějaké průměry naše děti rozhodně moc neužije. Přání mají každý své, takže i foukání musí být spravedlivě třikrát. Dvakrát zapálíme osm svíček, na potřetí přidáme devátou. Oblíbené písničkové blahopřání od pana Svěráka zpíváme taky třikrát, to je jasné.

 

Pak ještě seřadit dospěláky i zbytek malých sourozenců do špalíru, předat správné dárky do správných rukou (není to zdaleka tak jednoduché jak by se mohlo zdát), pusu na tvář (ještě je to dobrý, ještě se nechají), otřít slzičky těm, kteří se po předání dárku právě sesypali, že oni nic nedostali, nezapomenout dát květiny do vázy, vybalit tužkové baterky připravené v pohotovosti do nově obdržených dárků a pečlivě schovat právě ukořistěné papírové taštičky na jejich druhé či třetí kolo.

 

Nakonec už jen spravedlivě rozkrájet dort, připravit skleničky na přípitek pro malé i velké a povídat, hrát si, vzpomínat, plánovat, jíst a pít a v jedenáct večer konečně zvednout sebe i děti a v opačném pořadí všechny uložit do postelí.

Ještěže v pondělí nebyla škola!

 

 

3 comments

  1. Terka says:

    Také jsme na vel.neděli slavili. Mé dvě dubnové děti. Obě strany, kdy tedy děti má jen má sestra (zatím), ale tety a strejdi už tedy jsou všichni v páru. Byli i prababičky, celkem 20 lidí (a bohužel doma, na plánovanou zahradní party bylo moc zima).
    Zajímalo by mě ale, jak to děláte s dárky, my furt hledáme nejlepší systém a stále se to někde zvrtává, a tak jsou naše děti naprosto zavaleny dárkama, navíc často i nepotřebnýma…

    • Marki says:

      Milá Terko, moc díky za tvůj vzkaz :) To je skvělé, že se scházíte ještě i s prababičkami! Co se týče dárků, máme doma zavedený systém na Vánoce i narozeniny tak, že rodiče daného dítěte většinou vyberou nějaký smysluplný dárek, o kterém navíc ví, že jejich dítko potěší a členové rodiny tak jen přispívají určenou částkou. Babičky většinou nakupují spíše nějaké oblečení, které je buď akutně třeba nebo naopak bude sloužit na parádu. Většinou je naprostá spokojenost na všech stranách :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..