O této kuchařce už jste na našem blogu nejspíš četli. Monča na ni psala recenzi tady. Tuto jsem jsem dopsala před pár dny já a byla určená pro Klub knihomolů. Bylo mi velkou ctí. Na nějakou dobu jsem vyměnila jehlu za vařečku a četla, zkoušela nové recepty a fotila.

Manžel už si začal zvykat, že dřív, než se pustí do jídla, musí počkat, až se vše pečlivě zdokumentuje. Občas nevydržel a raději se focení ujal sám. Za což mu velice děkuji! Mně celá tahle práce moc bavila a je dost možné, že nebyla poslední…

Kousek recenze si můžete přečíst hned:

V posledních letech jsme si zvykli, že v obchodech lze sehnat v podstatě cokoli kdykoli. Nejen čerstvé mořské ryby nebo třeba meloun, ale také mandarinky v srpnu, fialky v září a u vánočního stolu můžeme klidně popíjet jahodový koktejl. Když jsme o Vánocích s dcerkami sledovaly pohádku o Dvanácti měsíčkách, napadlo mě, jestli vlastně ty holčičky chápou pointu. Jestli jim třeba nepřijde divné, že Marušce musel pomoct svým kouzlem jeden z měsíčků, aby domů donesla pár jahod, když my je vídáme téměř denně na pultech supermarketů a to i když mrzne až praští. Libujeme si, že jsme tak trochu obelstili přírodu a v létě nemusíme dlouhé hodiny trávit tím, že si do sklenic zavaříme „léto“, ale je to opravdu taková výhoda? Skutečně nám tak chutnají lednová rajčata bez chuti a vysušené mandarinky plné pecek uprostřed léta?

A jestli jste zvědaví na pokračování, ve čtení můžete pokračovat zde :)