Spíš jaký že to máme měsíc? No jo, leden. Myslím, že bych ty lednové příspěvky mohla kopírovat.

Od začátku roku jsme nebyli jako rodina venku. Vždycky jde jen jeden, max dva. Nakoupit, k doktorovi, vyzvednout léky. Zase si tu pěkně nemocníme. Ale není to taková hrůza, žádné šílené horečky, jen na běhání venku to jaksi není.

A tak si hledáme zábavu doma. Já jsem po delší době zase oprášila stroj, ale hlavně se poslední dny kochám tímto blogem (možná jsem poslední kdo ho objevil, ale to nevadí)

Nadšená jsem hlavně z toho množství nové inspirace – nepřestává mě udivovat kolik v téhle zemi žije inspirativních a kreativních lidí! A taky oceňuji, že se o to, co umí, ještě nesobecky rozdělí se světem…

A tak v odpoledním klidu nespím, ale stahuju a tisknu, abych holky měla aspoň trochu čím zabavit.

Ale je pravda, že ony si zábavu dokáží najít i po svém (protože přece každý ví, že největší zábava se skrývá na dně máminy skříně…)

p.s. Ten bílý komplet je můj vysněný vánoční dárek, ty botky zase Aniččin. Sice v nich plave – i Ježíšek se může seknout, ale za žádnou cenu je nevyzouvá!

Pěkné zbývající lednové dny, my už vyhlížíme únor!