Já vím…najdete je teď na každém blogu…tyhle plány na léto. Ale jak mi má pragmatická starší sestra řekla: „No a kdy jindy bys je na ten blog jako chtěla dát?“. Tak jo, máte to tu :)
Štítek: život
Prázdniny napořád
Bylo jich nepočítaně a zdály se nekonečné. Každý rok znovu plné očekávání a snů. Prázdniny. Ta stará jabloň před okny babičiny chalupy, jejíž jablka jsme sbírali pořád znovu a ona pořád znovu padala. Pohled přes její větvě každé ráno napovídal, jestli slunce bude pálit nebo se schová za mraky. A to malé okénko z kuchyně, kterým jsme babičce podávali peřiny, aby je dala vyvětrat na dvůr. Cesty na koupaliště a k večeru zpět, plní dojmů a cukrové vaty. Mokré plavky na šnůře a večery v tichých rozhovorech před chalupou na lavičce. A nad hlavou tisíce hvězd. A pak jiné, v jiném městě. S vůní čerstvých loupáčků z noční pekárny. A procházky pod hvězdami. Ta radost a bolest a všechno tak upřímné, jak jen může být. Dnes už dávno zapomenuté. Skoro jako by nebylo. Jen ten malý porcelánový slon ještě ví své. Pořád je mám. Ty tisíce hvězd nad hlavou. Starostí mám dnes tolik, že mě často až svírají a budí ze spaní. Život dostal svůj směr a jednotlivé dny mají svůj scénář. Ale ještě pořád zvedám hlavu ke hvězdám a čtu si ty věty, sny a přání do nich kdysi dávno zapsané. Na ty nikdy nechci zapomenout. A o to víc, když se blíží prázdniny…
Májové radosti – i ta nejmenší se počítá!
Minulý týden jsem sepsala článek dlouhý jak písnička, tento týden už se sotva vzmůžu na pár holých vět. Přípravy knihy vrcholí. Když nepíši u počítače, přemýšlím o textech kudy chodím. V eshopu teď nestíháme nic nad rámec kolonky „neodkladné“ a jedna z nás si už přes osmiměsíční břicho nevidí na špičky…
Navzdory předsevzetí, že budeme přispívat na blog každý čtvrtek, jsme to tento týden skoro vzdaly. Víme, že byste to pochopili, ale nakonec jsme si řekly, že je pár věcí, které nás i přes veškeré starosti všedních dní potěšily, tak se o ně s Vámi aspoň ve zkratce podělíme. Read more
Když má máma svátek…
Je všední ráno, blíží se čtrvtek a já začínám pomalu přemýšlet o novém přípspěvku na blog. V neděli je Den matek, tak by se hodilo něco pěkného, hřejivého. Něco o tom, jak nám mateřství mění životy, jak se díky němu měníme my samy , jak zrajeme a učíme se a…z myšlenek mě vytrhává známý ječivý hlásek jedné z dcer – „Tohle tričko nechciiii, je mi velké! To se nešijí trička, který mi nebudou velký???“ Po ránu nejsem schopná adekvátní odpovědi, jen rychle vytahuju nějaké jiné a houknu na dceru, ať se laskavě obleče, jinak to do školy nestihne. Snídaně, a po ní rychle obléct Matěje, dohlédnout na druhou dcerku, nezapomenout obléct sebe! Dnes vedu do školky já. Těším se, že cestou bude chvíle času na přemýšlení. Potřebuju si ta slova trochu promyslet, ať to není jak z červené knihovny…po proběhlém ránu mě ale stejně o mateřství nenapadají zrovna žádné růžové myšlenky. Read more
Velké odhalení – tvoříme nejen na blogu!
Už nějakou dobu Vám slibujeme, že Vám prozradíme něco velkého. Na začátku to vypadalo tak velké, že jsme měly strach na to jen pomyslet a raději si všechnu svoji radost (a taky starost), nechávaly jen pro sebe. Protože ale samozřejmě nic se nejí tak horké, jak se to uvaří a my jsme za polovinou naší práce, rozhodly jsme se, že nastal ten správný čas vynést to naše tajemství konečně na světlo.
Jste šťastní?
Mám tu scénu ve filmu Vratné lahve moc ráda. Pan Svěrák, coby stárnoucí učitel oznámí po desítkách let strávených na škole, že odchází. Odpověď na překvapenou otázku jeho nadřízené zní jen: „Já už tady nejsem rád“. Tak málo slov, které dokáží říct tak mnoho.
Před nedávnem jsem si psala s kamarádkou ze školy. Rozhovor s ní mě vlastně inspiroval ke vzniku tohoto článku. Read more
Když se nechce psát…
Je to už dlouho, co jsem tu byla naposledy… a to doslova. Ne, že bych měla tolik práce, že bych si nenašla ani minutku, ale nějak poslední dobou nebyla chuť. Psát, fotit, dávat příspěvky… Ale to se tak občas někdy asi sejde. Vlastně s tím pořád trochu bojuju. Psát by se dalo a hodně! S focením je to už horší, přiznávám, foťák vytáhnu za den málokdy. Takže si spíš teď tak nějak přemýšlím, jak to uchopit… Snad na to brzy přijdu
Nedělní
Šestinedělí
Utíká to! Matěj má dnes 14 dní a naše dny pomalu dostávají znovu řád. No, i když řád – samozřejmě že teď stíhám tak polovinu z toho co před porodem, ale raduji se z mála.