Šila jsem ho v těch temných deštivých dnech a představovala si, jak ho budu pokládat vedle sebe pod košatý strom až budu za slunečných dní venku šít a vyšívat a do něj si ukryju vše potřebné.

Bleděmodrá květovaná látka mě stále nepřestává bavit. Růžová podšívka, výraznější puntíkatá ucha, aby se hned nešpinila. Košík je vyplněný dutým vláknem, ronoplast jsem neměla, takže nedrží tvar úplně jak by měl. Inspiraci a zároveň návod jsem našla zde.

Při šití stroj začal stávkovat (ano, ta trochu zacuckaná ucha jsem šila oproti plánované slabé čtvrthoďce asi o hodinu víc), na prošívání po obvodu už jsem neměla nervy, tak je košík neplánovaně ručně prošívaný. Ale nakonec mi to vlastně ani nevadilo.

Když večer potichu provlékám nit látkou, steh za stehem, má to své kouzlo. Je ticho, nevrčí stroj a můžeme si s manželem v klidu povídat.

A ještě něco málo z nově došlých látek, plánů v hlavě mám dost, tak už se těším!

Snad už slunné dny všem!