Podzimní atmosféra u vás doma

Podle kalendáře sice ještě ne, ale jinak už vlastně jo. Máme tu podzim. Ne, tak ne, zatím ještě babí léto. Prakticky to ale znamená, že vyjít ráno ve vlněné šále už není úplně od věci, jen musíte mít s sebou velkou kabelku, abyste ji měly přes poledne kam dát. My obě, autorky blogu a zároveň ségry, které se skoro na ničem neshodnou, obě shodně milujeme léto a podzim odsouváme ve svých myslích do pozadí jak nejdál to jde. No a pak přijde den, kdy už to prostě nejde, a tak vymýšlíme způsoby, jak si ty dny co nejvíc zpříjemnit a vytvořit doma podzimní hřejivou  atmosféru.

Ani letos tomu není jinak, a tak jsme si vymyslely dnešní článek plný svíček, hřejivých dek, polštářů a jablečného koláče. Tak se pojďte na ten nadcházející podzim naladit spolu s námi. Read more

A co doma jako pořád děláš?

foto Míša Kramolišová

„Children are not a distraction from more important work. They are the most important work. “ C.S. Lewis

Tenhle citát jsem si přečetla v neděli večer na jednom mém oblíbeném zahraničním instagramovém profilu. Docela mi přišel vhod. Po osmi a půl letech je to letos poprvé, co každé všední ráno odejdou všechny tři děti do školy a školky a já zůstávám sama doma. A ano, zůstávám doma. Musím sem popravdě napsat, že to není jen proto, že už pár let běží náš eshop. Ten jsme totiž před pár lety zakládaly právě s tou myšlenkou, abychom mohly pracovat a přitom být svým dětem co nejblíž.

O své práci jsem se tu nikdy příliš nerozepisovala. Nebylo taky moc o čem. Po škole jsem pracovala rok v kanceláři. Pak jsem už byla doma s dětmi. V únoru jsem se do své původní práce měla vrátit. Nevrátila. Neříkám, že jsem o tom za celou tu dobu nepřemýšlela, že jsem tu možnost vůbec nezvažovala. Neříkám, že se mě asi tak  poslední dva roky pořád někdo neptá, kdy se plánuju do práce vrátit nebo co budu po mateřské dělat. Asi abych konečně zapadla. Do nějaké kolonky. Tlak okolí je velký, co si budeme povídat. Read more

Cesta k moři neprakticky, ale romanticky

Poslední prázdninový víkend před námi. Dnes ale nečekejte žádný článek k začátku školy ani nostalgické ohlédnutí za uplynulými týdny. To nejlepší na konec, říká se. My si to letos doma splnili. Po deseti letech a třech dětech jsme vyjeli pozdravit moře. A bylo to krásný. Článků o cestování s dětmi je všude plno. Já ten dnešní pojala tak nějak po svém. Trochu neprakticky, ale romanticky. Však mě znáte… Read more

Moje první fotokniha od Saal-digital

I když fotky miluji, baví mě fotit, ráda si je prohlížím, tak jsem úplně neschopná ve vytváření fotoalb. Jsem ten typ, co mám vše ve složkách v počítačí a poslední vyvolaná fotka v klasickém albu je asi z roku 2009.

Jediný náš velký počin roku je rodinný kalendář pro všechny babičky. Ne, že by mě to neštvalo. Plány mám samozřejmě veliké, protože jednou si vše samozřejmě nechám vytisknout a vytvořím si ta kouzelná alba. Tak třeba jednou…

O fotoknize jsme už dřív samozřejmě slyšela, nikdy jsem ji vlastně u nikoho neviděla a moc jsem nad ní ani neuvažovala. Read more

Na svůj život nečekejte. Ten prostě žijte.

Na konci července jsem navštívila nově otevřenou Werichovu vilu a minulý týden jedním dechem přečetla Nevyžádané rady mládeži od Marka Váchy. Obojí ve mně rezonuje dost podobnými tóny. A hodně silně. Tedy nevím, jestli mi rozumíte, ale nenavštívila jsem mockrát místo, kde sice nikdo nežije, a přesto je tak plné života. A asi nikdy jsem nečetla tak naléhavou a burcující knihu. O životě. Obojí se mi dost strefilo do mých myšlenek posledních měsíců.  Read more

Letní oběd ve venkovském stylu

Milujeme oslavy a jejich atmosféru. Koneckonců o atmosféře a oslavách jsme napsaly celou knížku. Máme ale moc rády i běžné dny, kterých je v životě zdaleka nejvíc, a které ale ve skutečnosti vůbec nejsou běžné. Máme moc rády třeba ty chvíle, kdy se večer sejdeme s našimi muži a dětmi a společně si povídáme o všem, co uplynulý den přinesl. A tak i vás dnes zveme ke společnému stolu. Aspoň na fotkách…
Read more