Domů » Advent jako příležitost aneb když dáváš, musíš někde čerpat

Advent jako příležitost aneb když dáváš, musíš někde čerpat

Advent začíná sice až tuto neděli, na sociálních sítích už ale začal nejméně před týdnem. Vyrábí se věnce, adventní svícny a jiná výzdoba a většina maminek ke všem ostatním dekoracím vyrábí ještě jednu věc. Adventní kalendář pro děti. V nejrůznějších podobách. A je to krásné, o tom žádná. Taky jeden budeme mít. Až ho dnes v noci naplním a pověsím.

Naše děti se nikdy nemůžou dočkat na to ráno, kdy ještě bosé vyběhnou z postelí a uvidí těch 24 pytlíčků, které skrývají malé překvapení. My se s manželem zase těšíme na ta jejich rozzářená očka. No jasně, děti. Co bychom pro ně neudělali. Dnes ale nechci psát tak úplně o nich. Advent a Vánoce totiž nejsou zdaleka jen o dětech. A nejen Vánoce. Přemýšlela jste o tom, jak těch 24 dní do Vánoc prožijete vy? Jakou radost si vy sama „rozbalíte“ každý den až do Štědrého dne? Že ne? Že to je hloupost? Že na to nemáte čas? Že to je sobecké?

Víš, já už se neřeším…

Ne, tohle není žádný další z článků o tom, jak hledat své vnitřní štěstí nebo vnitřní ženu nebo nevím co. Upřímně řečeno, samotné je mi z podobných článků někdy až smutno. Dnešní doba je tak trochu posedlá slovem „já“. Denně navíc vidím okolo sebe živé příklady toho, jak mnozí hledají tak zaujatě své štěstí, že si nějak vůbec nevšimli, jak nešťastní jsou ti okolo nich. Pravděpodobně se tady na blogu objeví i článek na toto téma, já dnes ale chci psát o něčem jiném. Každá mince má totiž dvě strany.

Dnes budu psát o něčem, co také čas od času slýchám a hlavně jsem si to sama prožila.  Pokud i vy sama jste si občas kamarádce mezi řečí povzdechla, že sebe už neřešíte, že teď prostě fakt nestíháte, protože to vaše dítko vás nenechá vydechnout ani na minutu, zpozorněte. A pokud si už ani nepamatujete, kdy jste si s mužem promluvila na jiné téma, než je zítřejší nákup, tak zpozorněte dvakrát a směle čtěte dál.

Ráda bych, ale dítě…

Bylo to asi druhý den, co jsme si z porodnice přivezli naši první dcerku. Byla jsem tenkrát mámou asi celé čtyři dny. A byla jsem úplně vyřízená. Celé dny a noci jsem nosila ten řvoucí uzlík a těšila se na jednu věc. Na domácí jídlo, které si v klidu sním. Oběd vařil muž, já se snažila uspat miminko. A ve chvíli, když jsme si k tomu stolu sedli, ozval se znovu křik a pláč. Vzpomínám si na tu chvíli jako dnes, protože myslím, že právě v té chvíli mi to došlo naplno. Můj čas už není můj a moje potřeby nejsou na prvním místě. Nemůžu spát, kdy se mi chce, protože dítě pláče. Nemůžu se najíst v tu chvíli, kdy mám hlad, protože nejdřív musím nakrmit miminko, nemůžu jen tak večer ven, dítě mě potřebuje…

Ne, že bych tohle všechno předtím nevěděla. Jasně, že ano. Ale neuměla jsem si představit naplno ten pocit. A myslím, že mateřství je v tomto skvělá lekce. Učí vás pokory a nesobeckosti. Naučila jsem se to. Všechno. Naučila jsem se dávat přednost, starat se. Nebojte, časem jsem se naučila se i najíst a trochu vyspat, to zase jo. I tak jsem ale pořád jela naplno. Pak přišlo druhé a třetí dítě a s nimi další povinnosti a nároky.

Dělejte něco, než to rupne

A pak přišlo období, kdy jsem toho všeho měla tak akorát dost. Už jsem prostě nemohla. Když jsem přemýšlela o tom, co je špatně, konečně mi to došlo. Zapomněla jsem na sebe. Myslela jsem si, že jde pořád jen dávat a nikde nečerpat, že mateřství a manželství se dá zvládnout setrvačností. Nedá. Opravdu nedá. Vždycky to někde rupne. Vždycky.

Tři záchranné body

Nechci sem dnes psát celý seznam věcí, které jsem musela změnit. Bylo jich poměrně dost.  Napíšu vám alespoň tři záchranné body, které mě samotné pomohly dostat se z nejhoršího. Třeba pomůžou i vám.

Když máma pije kafe, je to její čas a děti musí počkat. 

Tohle mi přišlo jako dobrá taktika. Nechtěla jsem děti odbývat s tím, že teď ne, že musí počkat nebo něco podobného. Chtěla jsem, aby se naučily jasně rozpoznat, kdy přijde čas, kdy musí mámu nechat malou chvíli v klidu. Hrnek kávy je k tomu ideální. Překvapilo mě, jak rychle to pochopily a vlastně jim to vůbec nepřišlo divné. Vzaly to jako hotovou věc, o které není ani potřeba se nějak víc bavit.

Pokud potřebujete (a vím, že určitě ano), zkuste něco podobného naučit i vaše děti. Nemusí to být zrovna hrnek kávy, který držíte. Vezměte si do ruky třeba knížku nebo si jděte sednout do vašeho křesla. To je úplně jedno.  Dopřejte si aspoň 20 minut klidu během dne, kdy vypnete a nebudete na příjmu.

Malá procházka každý den 

Je to tak a nemá smysl říkat, že ne. Když máte malé děti, trávíte 99% večerů doma. A to je po čase náročné i pro ty největší introverty. Čím jsou děti menší a čím větší počet jich máte, je to náročnější. Udělejte všechno pro to, aby se pro vás váš domov nestal vězením. Zkuste to zařídit tak, abyste se dostala každý den aspoň na půl hodinky sama ven. Jestli půjdete běhat nebo nakupovat, je jen na vás. Ano, v jistém období pro mě byl takový večerní nákup potravin balzámem na duši. Nejde o to, co děláte. Jde o to, že jste sama.

Jeden volný večer v měsíci

Měsíc má v průměru třicet dní. To není úplně málo. Najděte si aspoň jeden, který bude patřit vám. A mám teď na mysli opravdu celý večer. Nejen půl hodinku. Je úplně na vás, jak ho strávíte (pravděpodobně to bude muset být někde mimo domov, ale možná ne). Nečekejte ale, že se takový jeden večer najde sám. Jsem si úplně jistá, že když si ho nenaplánujete a nezařídíte, jednoduše nebude. Plánujte. A těšte se. Nenechte se ubít rutinou a nenechte si váš čas jen tak proklouznout. Je váš. A je vaše zodpovědnost, co s ním uděláte.

Princip kyslíkové masky

Kdybych předchozí body měla shrnout, jednoduše bych napsala, že jsem konečně pochopila princip kyslíkové masky. Nejdřív dát kyslík sobě, pak těm okolo. Naopak to nefunguje.

Je to velmi jednoduché. Pokud chceš dávat, musíš někde čerpat.

Nepleťte si pořadí

Mateřství je krásná a úžasná věc. Být mámou je rozhodně cesta plná dobrodružství, na které se toho spoustu naučíte. Neurčuje ale vaši hodnotu. Nejste víc ani míň jen proto, že jste se stala matkou. A tak jen proto, že jste máma, nezapomínejte na ostatní role, které v životě máte.

Za prvé jste žena. Vy jste prostě vy. Dělejte věci, které máte ráda, buďte sama sebou a užívejte si svoji vlastní jedinečnost. Nikdo jiný jako vy na světě není a ani nikdy nebude. Nepřijde vám to úžasné? Nepromarněte tuhle jedinečnou příležitost prožít svůj vlastní život.

Za druhé jste dost možná něčí žena. Nezapomínejte na vašeho partnera. Váš vztah má přednost před dětmi. Zní vám to teď zvláštně? Máte pocit, že on přece vždycky počká, protože on na rozdíl od dětí už není malej? Někdy určitě počká. Někdy je to opravdu nevyhnutelné. Nedělejte z toho ale pravidlo. Váš muž tu byl dřív než vaše děti. Jeho jste si vzala a jemu jste slibovala, že s ním prožijete celý život. Vy dva byste spolu měli jít dál i poté, co děti jednou odejdou. Dělejte rozhodnutí z pohledu budoucích let, ne z perspektivy dnešního dne. Když to uděláte, priority se samy přeskládají na to správné místo, uvidíte.

Advent je nový začátek

Vím jak docela snadno se z člověka, se kterým jste chtěla sdílet celý život, může stát jen někdo, s kým sdílíte hlavně nákupní seznam a týdenní rozvrh. Zkuste právě i nadcházející advent využít k tomu, aby to tak nebylo. Ne, nemusíte hned připravovat dalších 24 adventních pytlíčků v dospělácké verzi (ale samozřejmě můžete).

Chci tím jen říct – zkuste na to vědomě myslet každý den. Čím uděláte radost nejen sobě, ale i svému muži, kolik času věnujete sobě navzájem, na jakém místě ve vašem životě máte váš společný vztah. Jsou to těžké otázky, vím. Možná i bolavé. O to jsou ale důležitější. Nevyhýbejte se jim jen proto, že možná nejsou úplně příjemné.

My lidé jsme jako zrcadla. To, co dáváme, se nám vrací. Je těžké mračit se na člověka, který se na vás usmívá a naopak. Nečekejte na nový rok a nové výzvy. Právě advent je nový začátek. Může jím být. Záleží jen na vás.

Načerpejte ještě dnes

Přejeme vám, aby pro vás byl letošní adventní čas opravdu novým začátkem. Právě tam, kde to sama potřebujete. Nejrůznější povzbuzení a tipy, jak adventní čas prožít, najdete také v naší nové e-knize Vánoce v klidu. Pokud ve vás dnešní článek nějak rezonuje, napište nám.

Newsletter, blog a instagram

A pokud byste nerada, aby vám ten příští článek unikl, můžete se na hlavní stránce blogu přihlásit k odběru newsletteru. Bojíte se, abychom vás nezahltily nevyžádanou poštou několikrát týdně? Tak to opravdu nemusíte.

Email od nás vám dojde každý čtvrtek ráno, aby vás upozornil na nový článek. Čas od času posíláme také čerstvé novinky, které si zaslouží čestné místo. O těch se dozvíte případně v neděli večer. To případně znamená, maximálně dvakrát do měsíce :)

Zbytek týdne nás můžete zcela dobrovolně sledovat na našich IG profilech @marketa_mamami , @misha_mamami a @mamami_cz

9 comments

  1. Radka H says:

    Díky :) Konečně jsem si našla chvilku, kdy mám čistou hlavu a mohla jsem si článek užít :) Moc ráda čtu tento blog a i příspěvky na IG. Vše mi přijde takové opravdové, takové jaký život prostě je….Na nic si nehrajete a ukazujete jak to v životě chodí. Musí ve vás být i kus odvahy jít s kůži na trh a o to víc si zasloužíte velké díky :)

    • Marki says:

      Rady, moc děkuju za komentář. Odvaha? Nevím…psaním si sama třídím myšlenky a navíc myslím, že my lidé jsme si v mnohém víc než podobní. Vím, že věci, které řeším a prožívám nějakým způsobem řeší i další. Narážíme v životě na podobné věci, podobné problémy, podobné křižovatky. Přišlo by mi škoda je nesdílet, když vím, že tím třeba můžu pomoct někomu dalšímu. Snad možná proto působí články opravdově, protože jsou psané životem, ty na IG ještě mnohem víc než na blogu. :) Ale ano, někdy když odklepnu to tlačítko „zveřejnit“, říkám si, jestli už té kůže na tom trhu není moc :)

  2. Jana says:

    Moc krásné, opravdu. Asi proto, že je to prožité. A nebýt toho, že to u nás nedávno „bouchlo“, tak by mi to asi tak opravdové nepřišlo. Tak jdu aplikovat rady, třeba se chytnou :)

    • Marki says:

      Jani, děkuju. Chápu, co chceš říct. Určitě to je tak, že to, co jednomu přijde v určitý čas jako nějaké klišé nebo jako úplně zbytečné o tom psát, může být pro druhého jako živá voda. Ony se ta období v životě tak hezky střídají, tak moc přeju, aby u vás doma teď už bylo jen líp. Někdy je to rupnutí víc než potřeba, aby vůbec mohla nastat nějaká změna, i když bychom se mu asi všichni raději vyhnuli. Tak moc přeju pokojný a klidný adventní i vánoční čas plný odpočinku a radosti :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *