Myslíte, že lázně a děti nejdou dohromady? Lázně Luhačovice jsou, dle mého názoru, pro děti velmi vhodné. Vyvěrá zde nejen zdraví prospěšná Vincetka, která čerstvě načepovaná dělá témeř zázraky na počkaní, ale je zde také spousta míst, která se dají navšívit a absolvovat i s dětmi.
A kam tedy vyrazit?
Pustili jsme se s dětmi do odvážného kroku a navštívili jsme dva hrady a jeden bývalý – tedy zříceninu. Víc než gotika a empír je ovšem zajímaly meče, princezny, hradby a hlavně: „mami, kdy už tam budem?“
Jak jste se již mohli dočíst, naši společnou dovolenou jsme si užívali, jak v okolí Selského stavení, tak jsme se rádi sem tam vydali na menší výlet po okolí. Okolní lesy byly plné krásných turistických tras, které ale nebyly vždy pro kočárky sjízdné. S tím jsme ale počítali, a proto jsme na dovolenou jeli řádně vyzbrojeni.
Na dovolené jsme strávili celkem tři týdny a rozhodně ne každý den jsme vařili. Ne, že bychom snad nějaké dny drželi hladovku, ale protože jsme byly pilné a každá jsme uvařila tři jídla, která jsme zavařily, stačilo určité dny jen lupnout víčkem a byl oběd. Jindy jsme zase vyráželi na výlety po okolních památkách či lesích a tehdy jsme se stavovali do blízkých restaurací či hospůdek na něco k snědku. Do některých jsme se rádi vrátili, jiným se příště raději vyhneme obloukem.
Jedna z těch dobrých a vlastně asi ta nejlepší restaurace, kterou jsme navštívili, nesla název Jimram.
Den byl jako vymalovaný, prostě stvořený pro nějakou túru. Neznalí pověsti jsme se vydali na Žákovu horu (810 m.n.m.) se záměrem dojít k prameni Svratky.
Byla horká červencová neděle, kdy i na Vysočině teploty směle překračovaly třicítku. K nedělní kávě se hodí čerstvě upečená buchta a při počtu šesti dospělých a šesti dětí, už jedna bábovka zkrátka nestačí. Lednice ukrývala droždí, tvaroh, vajíčka a povidla. Volba byla jasná. Kynuté buchty!
Možná někdo zaznamenal, že články na blog nepřibývají. Není to tím, že by nás psaní přestalo bavit. Důvodem byla naše společná dovolená. Sice jsme nepsaly, ale podnětů k článkům bylo docela dost. V nejbližších dnech tak náš blog bude o několik článků bohatší.
Nechali jsme se inspirovat dvěma medvědy a vyrazili celá rodinka v nedělní poledne k vodě. A ne ledajaké. Zlákala nás nostalgie mládí na zatopený lom v Lulči u Vyškova.
Dlouho jsme odolávaly, ale nakonec jsme podlehly a zkoušíme psát blog. O čem? O tom, co nás baví a co nás spojuje. A jak už název blogu napovídá – vezmeme to „od hlavy až k patě“. Můžete se těšit na naše postřehy o jídle, módě, dětech, kultuře, cestování… Prostě o tom, čím každý den žijeme. Samy jsme zvědavé, o čem všem se dá psát.