„Maminko, já ti přeji hodně zdraví, až budeš stará. A ať spolu s tatínkem zůstanete až do smrti… „

Těmito dvěma přáními mezi asi stovkou dalších mě zahrnula naše čtyřleťačka v den mých narozenin. Žádné kulatiny ani polokulatiny to nebyly, stejně ale byly trochu přelomové. Místo toho, abychom si sehnali hlídání a vyrazili tradičně s mužem sami na večeři, rozhodli jsme se oslavit to tentokrát ve čtyřech.

Náš prvňák teda nechápal, co bude v restauraci jako dělat a jestli si může vzít s sebou časopis. Dívčí část se těšila o hodně více. Její největší starostí dne bylo: „Co si jenom vezmu na sebe?“ Když jsme tento krkolomný problém obě vyřešily, vyrazili jsme společně do víru (velko)města.

Vybrala jsem si resturaci Monte Bú, kde děti u vchodu zaujali živí papoušci a dětské menu, jehož součástí bylo Kinder vajíčko, takže motivace sníst vše, co mají na talíři, byla velká! Dvouhodinovou večeři jsme všichni zvládli i bez dětského koutku, pobíhání kolem stolu či rozlité sklenice. Provázelo nás jen občasné ofrnění nad kouskem zeleniny a já se v duchu tetelila blahem, že jsme se posunuli zase o kousek dál a dvouhodinová večeře v restauraci je už i u nás možná… A děti navíc konečně zaregistrovaly, že i máma má někdy narozeniny :-)

P.S. Pokud jste masoví a milujte steaky, restauraci rozhodně doporučuji!

A jak slavíte narozeniny mámy a táty vy?  Všichni spolu, s rodinou, přáteli nebo si rádi užijete večer ve dvou?