Domů » Na chvíli princeznou aneb výlet na zámek Milotice

Na chvíli princeznou aneb výlet na zámek Milotice

Po měsíci rekonstrukce našeho bytu a velkém víkendovém úklidu jsem další víkend ve městě trávit rozhodně nechtěla. Naše prostřední a jediná dcera měla navíc už dlouho slíbený výlet na zámek, kde si bude moci alespoň na chvíli připadat jako princezna. A tak jsme opět v počtu dvou dospělých a tří dětí vyrazili za novými zážitky. Tentokrát směr zámek Milotice.

Nebyla jsem si úplně jistá, jak na výlet zareaguje náš třeťák, protože mě ani ve snu nenapadlo, že by ho bavilo chození v kostýmech. Navíc jsem si ještě velmi živě pamatovala náš nedávný výlet do Archeoparku.  Už jsem věděla, že zapátrat po aktivitách, které by bavily obě naše děti, není na škodu. A když jsem na webových stránkách zjistila, že součástí zámku je i výstava dravců, trochu jsem si oddechla a doufala, že by výlet mohl tak nějak bavit všechny.

Nejkrásnější kostým

A výlet začal opravdu slibně. Mimino totiž místo obvyklého řevu usnulo a prospalo celou cestu. Na zámeckou prohlídku jsme si s ním, i když vyspaným, netroufli, ale kvůli tomu jsme tam vlastně ani nebyli. Po zaplacení vstupenky jsme šli rovnou do řady  čekat na šaty. Původně jsem si říkala, že bude stačit, když se oblékne jen naše prvňačka. Pak mi ale přišlo, že na fotkách to bude vypadat možná lépe, když tam budeme obě. Velkým zážitkem bylo už samotné oblékaní. Ve velkém místnosti plné šatů byly asi čtyři šikovné a ochotné ženy, které s námi šaty vybraly a pomohly nám s oblékáním. Brzy jsem pochopila, že ty komorné měly opravdu svůj smysl. Pak ještě klobouk na hlavu, náušnice, vějíř a tradááá do zámeckého parku.

Princezna

A že to tradááá opravdu bylo. Měly jsme půl hoďky na to užít svou princeznovskou chvilku. Když jsme se konečně dostaly z šatny ven, tak na nás koukaly smutné oči našeho třeťáka, který by prý ten kostým chtěl vlastně také. Ještě že tomu nejmaldšímu zatím není rozumět, ten měl tentokrát smůlu. Když se mladý pán vrátil z šatny, tak jsem z něj nemohla spustit oči. Můj malý Napoelon byl prostě k sežrání. A vůbec to těm sourozencům hrozně slušelo. Já si připadala jak postarší kněžna. Musela jsem zpomalit tempo i krok, protože ty šaty prostě víc nedovolovaly. To ale nebyla překážka pro naši malou princeznu. Ta zvládla i taneční kreace a pobíhání po parku.

Napoleon

A mladý pán byl ze své nové role tak nadšený, že už začal plánovat narozeninovou oslavu v zámeckém stylu. :-) I přes drobný deštík a lehce nevrlé skoro batole, kterého naše převlíkání evidentně značně prudilo, to byl moc milý zážitek,  který nám muž na památku skvěle zdokumentoval.  Příště to bude chtít ale převléci celou rodinu, těm mužům v dobových kostýmech to totiž ohromně služí, stejně jako mrňousům.

Mezi dravci

Nakonec jsme celí nadšení stihli nejen zmrzlinu a kávu na nádvoří, ale i tu výstavu dravců, měsíc stará káňata a seznámení s dravcem na vlastní ruce. :-)

 

A aby toho nebylo málo, náš nejmladší nám opět po cestě zpět usnul a my tak mohli nové zážitky v klidu vstřebat a přemýšlet, kdy se sem zase vrátíme…

One comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *