Domů » Celý leden jsem mrzla a nejen to

Celý leden jsem mrzla a nejen to

Někdy uprostřed ledna jsem na svůj instagram přidala fotku s popisem, že obecně na leden nemívám skoro žádné vzpomínky, protože vše co dělám přebíjí fakt, že mi je u toho hrozná zima. Že jsou pro mě podzim a zima náročné období, to už víte, tak se nebudu opakovat. Leden ale bývá zpravidla vůbec nejnáročnějším měsícem v roce. Vánoce pryč, jaro je ještě moc daleko a jako bonus si doma celý měsíc předáváme bacily.

Letošní leden byl sice na můj vkus až příliš mrazivý a dlouhý jako obvykle, ale uprostřed toho sněhu a mrazu bylo i několik moc fajn věcí.  Říkala jsem si, že by bylo asi dobré si je sepsat, abych zase v březnu neměla pocit, že jsem celou zimu prostě jen mrzla.

Kromě toho, že mi v lednu byla vážně hodně velká zima, jsem prožila i následující:

  • Navštívila jsem brněnské Janáčkovo divadlo a poprvé v životě konečně viděla slavný balet Labutí jezero. Krásná hudba i dechberoucí výkony tanečníků daly dohromady jeden krásný lednový večer. Kdysi jsem si moc přála stát se baletkou. Časem jsem si musela přiznat, že asi ze sta různých důvodů se mi ten sen nikdy nesplní a už dávno mi to ani vůbec nevadí, ale ten tanec na špičkách mě fascinovat nepřestal.
  • Za posledních pár let se mi to myslím ještě nepodařilo. Vyrazit během jednoho měsíce několik večerů za dobrým jídlem, pitím i filmem. Když jsem ty poslední roky trávila večery převážně tím, že jsem někoho koupala, houpala, krmila, zpívala mu, střídavě ukládala do postýlky a zase zpět do své náruče, nevěřila jsem tomu, ale je to vážně tak – děti rostou a přijde čas, když Vám u dveří dají pusu a řeknou: „Tak si to hezky užij, mami.“
  • Oslavili jsme šesté narozeniny naší druhé dcerky. Vzhledem k jejímu datu narození, které připadá na konec ledna, považuji vždycky za velký úspěch, když nikdo netráví oslavu v horečce. Povedlo se! Od září budeme mít dvě školačky. A změn bude víc ( ale ne, žádný přírůstek do rodiny v plánu není) :)
  • Poprvé po osmi letech jsem šla na oběd. Sama se sebou. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že podobný nápad mělo asi deset dalších žen různého věku. Tak nevím, jestli jsem se trefila do nějaké módní vlny sólo obědů a nebo si ty dámy, podobně jako já prostě jen říkaly: „Hlavně, ať na mě aspoň chvíli nikdo nemluví!“
  • Do jara daleko. Pořád ještě dost. Bílé tulipány už jsou ale k dostání, stejně jako hyacinty, tak proč toho nevyužít. Já si jimi dělám radost střídavě celý leden. Zavedla jsem si takové nepsané pravidlo a každý pátek si jdu koupit nějakou čerstvou květinu. Aspoň malou. Na víkend, do vázy, pro radost. Mám své oblíbené květinářství v Brně, ve kterém zpívají andulky, všude voní eukalyptus, téměř se v něm neotočíte, ale uvážou Vám v něm ty nejkrásnější květiny.
  • Navzdory mrazu i bacilům jsem odjeli do zasněžených hor. Musím říct, že já bych se i obešla, ale nechci svým dětem dopřát stejný zážitek jako jsem měla já, když jsem vyrazila kdysi na základce na lyžák. Bylo mi 13 a na lyžích jsem tehdy stála poprvé. Správně tušíte, že zároveň i naposled. K zimním sportům jsem si cestu už nikdy později nenašla. Ten zážitek ze čtvrtého družstva ve mně zůstal někde hodně hluboko. Holčičky, jak se zdá, na tom budou ale jinak. Především díky trpělivému tátovi mají pocit, že lyžování je zábava, a že i když spadnete desetkrát za sebou, nic tak hrozného se neděje. A zatímco se holky učí lyžovat, my s Matýskem chvílemi sjíždíme zasněžené kopce na saních a chvílemi odpočíváme na horském sluníčku (a Maty, když už něco dělá, tak pořádně :) )

Tak to mám černé na bílem. Leden může být stejně dobrý měsíc jako všechny ostatní. Jen jako u všeho asi záleží hlavně na úhlu pohledu.

p.s. Ale jo, jsem ráda, že už je únor, a že to jaro máme zase o kousek blíž :)

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *