Domů » Dáme jídlo nebo jen rohlík?

Dáme jídlo nebo jen rohlík?

Zelenina

Znáte weby Dáme jídlo či Rohlik.cz? Objednáváte si na internetu jídlo z restaurace, které vám poslíček během hodiny přinese a vy si ho pak v klidu domova vychutnáte z přenosných krabiček?

Nebo využíváte služeb TescaRohlik.cz či jiných podobných služeb, kteří vám objednané potraviny přivezou až domů? Já se o tyto služby doteď nějak extra nezajímala a ani nevyhledávala. Tento týden mě ale zaujal rozhovor na DVTV se zakladatelem webů Dáme jídlo a Rohlik.cz Tomášem Čuprem. Jeho nápad přenést zajetý systém donášky domů, který funguje na Západě už řadu let, je určitě zajímavým obchodním tahem, který mu vynesl rychlý úspěch na českém trhu. Nechci mu určitě upřít zajímavý nápad, který má vlastně bohulibý smysl. Ostatně když se ho Martin Veselovský ptal, proč to vlastně dělá, co je tou přidanou hodnotou, odpověděl, že je to ušetřený čas. A myslím, že mu do určité míry můžu dát za pravdu. Rozhodně si myslím, že v některých případech jsou tyto služby velmi vítané. Určitě je ocení nemocný člověk, který si nemůže vyjít ven, maminka s dětmi, která potřebuje dostat domů mouku, cukr a prášek na praní či unavení rodiče, kteří nemají hlídání a chtějí si večer zpestřit jídlem z restaurace. Sama patřím mezi unavené rodiče, který občas prostě nestíhá a místo vaření si koupím jídlo s sebou. Věřím, že jednou za čas tuto službu může potřebovat každý z nás.

Celý rozhovor na mne ale působil tak, že online nákup potravin je rajskou hudbou budoucnosti a tento tip stravování a nakupování by měli chtít využívat všichni a co nejčastěji. Ušetří mi to čas, nemusím trávit hodiny v supermarketu, mohu si objednat jídlo v jakoukoliv noční či denní hodinu a díky ušetřenému času se mohu věnovat něčemu zajímavějšímu. Vlastně mi to potvrdil i článek v časopise Forbes, který pěl ódu na donáškovou službu Tesca a zmíněného Rohlik.cz.

Já tedy podobné nadšení asi úplně nesdílím. Příklad líného a pohodlného západního člověka, který si všude dojede autem, případně si vše nechá přivést až pod nos, mě nějak neoslňuje, spíš trochu děsí a vyvolává otázku, co vlastně uděláme s ušetřeným časem? Skutečně ho kvalitně využijeme? Nebudeme napak trávit víc času v práci, abychom si mohli dovolit donášku domů a k tomu si pořídíme permanentku do fitka, protože nám bude scházet přirozený pohyb nebo se budeme moci podívat místo jednoho filmu rovnou na dva a k tomu si přečteme na internetu místo tří článků rovnou pět?

A skutečně existuje pouze nákup v obřím supermarketu, ve kterém spíš bloudím než nakupuji (nehledě na to, že lidé supermarkety asi milují, když se staví pořád další a další)? Dřív jsem ve velkém supermarketu také nakupovala, měli jsme to vždy jako velký výlet a opravdu to zabralo hodně času.  A přiznávám, že mě tento způsob nákupu vlastně stresoval. Už několik let jeho služeb nevyužíváme. Dřív jsem měla pocit, že je potřeba se zásobit a přemýšlet na 14 dní dopředu a čím víc toho koupím, tím to bude lepší. Navíc tolik výhodných akcí, no přece nebudeme kupovat jen kilo mouky, když už jsme tady a je v akci, to musíme vzít alespoň 5 kg. Myslíte si, že jsem těch pět kilo spotřebovala? Než jsem se dostala ke třetímu kilu mouky, usídlili se v těch zbývajících moli.

Místo supermarketu si dnes užívám procházku městem, můžu se stavit v mých oblíbených prodejnách, na trhu či v menších marketech, nakoupit jídlo, které vybírám nejen očima, ale i čichem a hmatem. Jako výhodu vidím to, že se zásobím jen na pár dní dopředu, nemám přecpanou lednici a mám tak daleko větší přehled o tom, co vlastně doma mám. Mimoto si během procházky města užiju přirozeného pohybu, díky taškám posílím ruce, pozdravím se s prodavači, prohodíme pár slov, popřejeme si pěkný den a s pocitem příjemně stráveného času odcházím domů. Ano, pro mě není nakupování otrava, ne vždy se mi to hodí, ale beru to jako součást života, ne jako něco, co je pořeba eliminovat a vytěsnit či nahradit objednáváním jídla. Na nákupy navíc beru i děti (i když od té doby, co jsou v institucích, nakupuji častěji sama). Když jdou ale se mnou, vnímám to pro ně jako velké plus. Ví, jak se chovat v obchodě, umí pozdravit, učí se rozhodovat co nakoupit a co ne, vidí, jak se věci nakupují, co je drahé, co si můžeme dovolit a co už ne. Je to pro ně báječná škola života a rozhodně je nechci o tuto možnost připravit.

Stejné je to i s restauracemi. Miluji dobré jídlo, dobrou kávu a milou obsluhu. Tak proč se o to ochuzovat? Proč si jednou za čas nevychutnat jídlo v kvalitní restauraci být mezi lidmi, sníst si čerstvé jídlo servírované na talíři a ne z přenosných krabiček? A děti si to už s námi také rády užijí, učí se stolovat mezi dalšími lidmi, objednat si jídlo, pochválit ho a prostě se chovat jako civilizovaný člověk.

Proč vlastně potřebujeme objednávat jídlo až domů? Proč je pro nás jídlo ztrátou času a jeho příprava (někdy i konzumace) nás zdržuje a otravuje? Vím, chce to trochu zapojit mozek, příprava jídla nás donutí zamyslet nad tím, co jíme. Čas strávený přípravou nás ale může také naladit a připravit chuťové buňky, odreagovat se od jiných povinností a když navíc zapojíme rodinu, může to být i dobře a kvalitně strávený čas, při kterém se můžeme zasmát, pohádat se a prostě být spolu. Není to v dnešní době vlastně právě to, co spoustě lidem chybí? Prožívat reálný život místo toho virtuálního? A co je vlastně reálnější než si sehnat a připravit potravu a vychutnat si ji s rodinou či přáteli? :-)

Když se nebudeme spoléhat na poslíčky, ale více sami na sebe, možná pak nebudou potřeba ani reality show, které se snaží pomoci obézním lidem zhubnout a naučit je vařit, protože je jejich obezita díky fast foodům, donáškám domů, nekvalitnímu jídlu a minimu pohybu pomalu ale jistě zabíjí. Když zapojíme více své nohy než auta a snížíme spotřebu jednorázových donáškových krabiček, pomůžeme tím i trochu více prostředí, ve kterém žijeme a tím i sami sobě. A to za to stojí nebo ne?

7 comments

  1. Coda says:

    The problem is that as more Czech employers develop ethics like the companies in the west (making people work all hours and therefore they have less or no personal life), people will naturally look for help how to survive when they won’t have time to cook, otherwise they will just come home from work, and go to sleep.
    I already saw it starting to happen here.

    • Misha says:

      Thanks for your comment. Exactly. But is it the way how we want to spent our lifes? Can we decide or not? Is there any other way or do we have to accept this lifestyle? I know that its difficult, we are also busy family with small kids and we are still looking for some balance in our lifes.

      • Coda says:

        No we should not accept it. The problem is that many people at work are bullied by their bosses into doing what they want, and when their personal life is stepped on they don’t resist, probably from fear of losing their jobs, which is ironic as the law in this country (and other EU countries) has rules to protect people from this kind of slavery attitude, but it seems that the law is just ignored.

  2. Marki says:

    Také naše velké rodinné téma…U nás asi kombinujeme obojí. Donáškovou službu na těžké věci typu balík kojeneckých vod a prací prášek nebo 4kg brambor. Zbytek si taky nějak obstarávám sama. Po troškách, po dnech. Taky mě baví vybrat si kterou mrkev si vezmu, jaký sýr nebo jogurt. Čím dál víc opouštím nákupy v supermarketech a chodím do menších lokálních obchodů. Ale pravda je, že nevím, jak si tenhle luxus může dopřát máma, která chodí na plný úvazek do práce. V tomto si myslím, že donášková služba má své místo. Ale pravda je, že představa chytré lednice, která mi řekne kdy je co potřeba nakoupit a auto bez řidiče mi proto jednoduše zajede, mě upřímně děsí!

  3. Lucie says:

    Já osobně mám tyhle služby poměrně ráda, využívám dovážku z Tesca. Mám dvě malé děti a bydlím na vesnici, kde bych se s nákupy v místní sámošce nedoplatila, nehledě na nepříliš bohatý sortiment.

    Člověk navíc podobným nákupem může dost ušetřit. Nejenom nákupem v akcích a podobně, ale hlavně proto, že má čas v klidu naplánovat nákupní seznam a nehází do košíku věci, co mu cvrnkly do nosu až na místě (http://www.getorganized.cz/2015/01/chcete-usetrit-nechodte-nakupovat.html).

    A jak píšeš – ušetřený čas se dá využít mnoem lépe, než couráním po obchodě :-)

    • Misha says:

      Chápu, že když člověk bydlí na vesnici, tak dovážku ocení a je fajn, že zrovna k vám jezdí. V centru města mi to ale přijde trochu zbytečné, na každém rohu mám nějakou prodejnu, navíc si odnosím vše v ruce, takže položky navíc si moc nemůžu dovolit, protože bych je neunesla :-) Naopak si myslím, že, kdybych objednávala přes net, tak nakoupím víc než potřebuji, protože když už tu službu platím, ať to za to stojí …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *