Minulý týden jsme se konečně dočkaly a vyrazily na dovolenou. Tedy tatínky jsme žel zanechaly v pracovním procesu, ale my jsme na chvíli zavřely „krám“ a se šesti dětmi, jednou babičkou a hromadou zavazadel vyrazily vstříc prázdninám!

Cílová stanice – Vysočina! Program byl celkem jasný. V rámci možností přes den co nejvíc unavit děti (ne sebe) a vypnout od všedních starostí. A to se nám myslím povedlo dokonale. I když po celé České republice lidé padali horkem, nám bylo krásně uprostřed chladných lesů, navíc v blízkosti velkého rybníku.

U toho jsme každé ráno zakotvili a my mámy lovily sluneční paprsky, děti zase kamínky. Tedy oprava – já lovila především Matěje. Z pískoviště, z klouzačky, případně ho neúspěšně uspávala při procházce kolem rybníka. A když už nic, mohl mě krom slunce hřát také dobrý pocit, že se jen tak neválím na ručníku (no jasně, že daleko raději bych se na něm válela:)

Odpoledne děti řádily v bazénu a soutěžily v jízdě na nafukovací kosatce. Večer pak tančily na dětské diskotéce na jejímž konci se buď radovaly či slzely – v závislosti na tom, kdo z nich získal medaili a diplom právě za umístění v závodech. Všechno to navíc prokládaly skoky na trampolíně, které naštěstí všechny přežily, i když zcela bez pádů jsme se neobešli ani letos.

Večer odpadaly postupně do svých postýlek a my si až dlouho do noci vychutnávaly západ slunce, posezení na terase a sem tam nějaké ty bublinky…

Co nás nakonec překvapilo asi nejvíc bylo to, že ten týden byl opravdová dovolená i přesto, že jsme měly stále v závěsu 6 dětí. Důvod byl jediný – když děti utvoří partu, nepotřebují dospělé a bez problémů zvládají věci, které byste do nich ani neřekli! Třeba, že takové předškolní dítě už dokáže vykonávat celkem kvalifikovanou chůvu a vy si tak můžete v klidu vypít aspoň kávu…