Domů » Jedna maličkost denně

Jedna maličkost denně

malé radosti

 

Když jdu okolo a mám chvilku, většinou se tam zastavím. I párkrát v týdnu. V jednom brněnském obchodě s oblečením. Ne, že bych si tak často kupovala oblečení. Chodívám si tam pro úsměv. Pracuje tam totiž jedna (asi) slečna, která se krásně usmívá. Pořád. Každý den. Ne, není to takový ten falešný úsměv, který zaměstnanci v obchodech občas mívají. Ona se usmívá, protože prostě chce. Většinou spolu prohodíme pár slov a já odcházím – s úsměvem. Mám ráda úsměv. Ne, nemusí mi být zrovna do smíchu, ale snažím se usmívat, občas i přes slzy. A ještě lepší je, vidět úsměv ve tváři druhých.
Jako nedávno v jiném obchodě, kde si jedna paní zkoušela zimní kabát. Byla tam sama a dívala se do zrcadla ze všech stran. Nevěděla..vzít nebo nevzít. A jak jsem šla kolem ní, tiše jsem jí řekla, že jí ten kabát moc sluší (slušel jí vážně moc!). Chvíli na mě hleděla jak na zjevení a potom se jí rozzářily oči a věnovala mi krásný úsměv plný vděčnosti a radosti.
Tisíc malých drobností můžeme denně udělat. Jen tak. K pozdravu přidat přání krásného dne, ten poslední košík přenechat té staré babičce za námi, zvednout tu spadlou hračku, kterou dítě vyhodilo z kočárku a doběhnout maminku, která si toho nevšimla. K Novému prostoru koupit tomu zrmzlému člověku i kávu. Říkávám to často svým dětem – „Nejste na světě sami“ a připomínám to i sobě. Aspoň jeden úsměv denně, jedna maličkost, kterou uděláme pro druhého. Jen tak.
Třeba jako ta paní, která si v tom mém oblíbeném obchodě koupila nové šaty a při placení dala do ruky pokladní i malou kytičku, kterou si asi původně koupila pro sebe. Prý proto, že se na ni tak krásně smála…

Tak to zkusme. Najít si aspoň jednu radost denně a aspoň jednu poslat zase dál. Nejen když se blíží Vánoce, nejen když venku všechno kvete. Pro sebe, pro druhé. Celý rok.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..