Domů » mateřská dovolená… už téměř 5 let

mateřská dovolená… už téměř 5 let

selské brambory

Musela jsem se trochu smát sama sobě, protože jsem včera neodolala svému vlastnímu receptu na selské brambory, který v posledních dnech oběhl asi dost blogerských kuchyní :) Když jsem je loupala, krájela a solila, myšlenky mi zalétly až do času mého prvního těhotenství. Uvědomila jsem si, že už to bude pět let, co jsem odešla z práce a zůstala doma na mateřské dovolené. Co se mi tenkrát honilo hlavou? Na co jsem se těšila? Čeho jsem se bála? Co se změnilo? A jak jsem se změnila já?

Asi jsem nečekala, jak moc mi bude chybět volný čas. Nečekala jsem, že si ho budu muset pro sebe krást trochu jako zloděj. Náraz na své vlastní ego byl tvrdý. Asi jsem si myslela, že to s dětmi umím a nečekala jsem, že těm vlastním někdy budu tak obtížně rozumět. Většina holek v mém věku má za sebou úspěšné bakalářské i magisterské zkoušky. Já denně skládám zkoušku z trpělivosti a pořád se nedaří. Někdy křičím, rozčiluju se. Většinou je to ale kvůli hloupostem.

Lidé na ulici si často myslí, že jsem spíš chůva než máma. Asi vypadám mladě, ale vevnitř cítím, že jsem zestárla. Už nikdy se nezbavím stále přítomného strachu. Na ten se nedá připravit. Přijde a už neodejde. Nikdo vám neřekne, jak svíravý pocit je předávat malinké dítě na JIP a domů se vracet jen s botičkami v ruce. To přidá vrásky. I kruhy pod očima. Jsem určitě jiná, než jsem bývala dřív. Ale rozhodně i v tom dobrém.

Doma jsem během mateřské objevila tolik možností všeho, co bych se ráda naučila, v čem se zdokonalila a co mě vlastně těší. Náš domov je mé nejmilejší místo. Můžu si vybírat, co nového vytvořím, kam vložím energii. Jsem sama svým pánem. Nemusím odevzdávat žádné projekty ani překládat papíry z místa na místo. Tahle práce mi dává smysl. Někdy se dny zdají být tak stejné a pak se podívám a vidím, jak se holky mění před očima. Co všechno už zvládnou. Zvlášť starší Anička. Už ji nemusím oblékat, ani čistit zuby, když se snaží, už si nachystá také snídani. Kdy to přišlo?

na začátku

Někdy se bojím, že mi tenhle vzácný čas uteče příliš rychle. Nechci to propásnout. Nechci jednou zjistit, že jsem byla jinde a dělala něco jiného, když mě děti potřebovaly. Jsem moc vděčná za tyhle roky doma. Ty už mi nikdo nevezme. Nám všem…

4 comments

  1. Bára says:

    Krásně napsané. Až jsem se dojala :-)
    Jsem na mateřské zatím „jen“ tři roky, ale cítím to stejně. A za tu možnost být s dětmi doma jsem moc ráda a neměnila bych :-)

  2. Marki says:

    Ano, unavená jsem skoro každý den, někdy víc psychicky, někdy fyzicky. Občas mám nervy nadranc, ale jako ve vězení si nepřipadám. Někdy člověk potřebuje být sám, ale utíkat nemusím ani nechci…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..