Nejezdím na kole. Neumím to. Tedy ano, samozřejmě, že jsem se to jako malá učila. Ale nenaučila. Tedy, udržím se, jedu, ale jen na rovině. Z kopce se bojím. A na silnici to nezvládám už vůbec. Tolik mě děsí projíždějící auta, že se kymácím ze strany na stranu.  Zkusila jsem to jednou a prohlásila, že už nikdy víc! To mi bylo 12 a od té doby jsem si na kolo nesedla.

Celé dětství jsem se za to docela styděla a v dospívání mi to vadilo ve chvílích, kdy se kamarádi rozhodli, že si někam vyjedou.

Dnes už se tomu musím smát a moje (ne)umění mi už ani trochu nevadí. Zkrátka někdo nevaří a někdo nejezdí na kole. Abych pravdu řekla, nebyly to jen kopce a silnice, které mě odrazovaly. Dlouhé cyklistické výlety ve skupinách, všichni oblečení do dresů (druh oblečení, který se mi opravdu ale vůbec nelíbí, i když chápu jeho funkci). Krátké pauzy, dlouhé výšlapy do kopce. Děkuji, nechci! To opravdu není to, co bych ve volných chvílích dělala ráda.

Chápu, že někoho to baví, mě ta představa naplňuje děsem. Nicméně když se narodily naše děti, bylo mi jasné, že dvě věci se budou muset naučit. Plavat a jezdit na kole. Aby se v dětství nemusely stydět a v dospívání zůstávat samy. Plavat ještě neumí, ale kolo už přijaly jako fajn dopravní prostředek.

Když jsme starší dcerce oznámili, že je čas, aby se začala učit jezdit, měla dvě přání. Růžové kolo a vepředu košíček. Já tenkrát zajásala, protože mi bylo jasné, že žádné cyklistické dresy se konat nebudou. A tak holky jezdí. Většinou po městě a často také v šatech či v sukni. V košíku mají uložené kabelky a pod helmou učesané copánky. Do kopce se jim moc šlapat nechce a když jedou, tak většinou vedle sebe, aby si mohly povídat. Když naznají, že terén už je moc prudký, sesednou z kola a hezky si ho vedou.

Moc se mi to líbí a  teď už vím, že si taky jednou pořídím kolo. Třeba bleděmodré a jak jinak než s košíkem vpředu. Když na něm pojedu, budu mít na sobě  kolovou sukni nebo pastelové šortky a  budu s ním jezdit po městě na trh pro květiny. A taky třeba na piknik. Ale rozhodně ne po silnici!

Ne, nebojte se, Matějovi kolo s košíčkem pořizovat nebudu. Jak ho tak pozoruji, vidím to spíš na pořádné horské. I když nějaké retro pánské by taky nebylo k zahození :)