Kamarád, když je ochutnal, řekl: „Mňam, to je jak bramborák ve formičce, ne?“
A nebyl daleko od pravdy, protože Dita P., z jejíž kuchařky jsem brala inspiraci, o nich píše v podstatě to samé: „…skvělé bramboráky na cestu.“
Zbožňuji brambory! Mohla bych je jíst téměř pořád a v jakékoli úpravě. Ke smažené cuketě bramborovou kaši, ke kuřeti šťouchané, k rybě jen tak na másle. Ale když jsou dny jako tyhle, plné deště a černých mraků, mám nejraději brambory po selsku. A je úplně jedno jestli je zrovna půlka října nebo začátek července. Tyhle brambory vás totiž zahřejí nejen v žaludku.