I když vysvědčení jsem už dlouho žádné nedostala, tak dnešním dnem, aspoň pocitově, pro mne konečně začíná léto. Slovo prázdniny bych zrovna nepoužila, protože denní režim se u nás nejspíš moc nezmění – předpokládám, že stejně jako dnes, tak i zítra budeme vstávat o půl šesté, pračka i prádlo na žehlení se také nikam přes noc nevypaří, ale je to tu. A s ním i moje milované tvarohové knedlíky s jahodami.

A když už jsme na tom konci školního roku, tak jsem na poslední chvíli dodělala resty a pustila se do ušití obalů na očkovací průkazy. Netušila jsem tedy, že se mi k tomu budou hodit znalosti stereometrie, geometrie, málem směrnice k požární ochraně…ale vše dobře dopadlo. Třicetiletý veteránský stroj sice slušně doutnal, Viktor se u mého šití naučil dvě nová slova – „smdí“ a „dopčic“, ale oba dva obaly jsou na světě.

Tak si říkám, že pro ten letošní školní rok mám splněno a úspěšně postupuji dál (a upřímně, jsem ráda, že jsem nepropadla a nebudu ho muset opakovat).

Krásné a pohodové léto nám všem.