Snad proto, že jsi ze zámku,
snad pro ty vlasy z heřmánku…

Když jsme kdysi připravovali naši první velikonoční sešlost, stačil nám jeden stůl a trochu větší kousek masa. Tuším, že tenkrát jsme v náručí svíraly každá jedno dítko, snad bylo nějaké další na cestě.
Včera krásný den, jaro v plném proudu. S holčičkama konečně venku, téměř celý den! Cestou jsem v jednom rozkvetlém květinářství neodolala pomněnkám ani květináčku, který se stal mým vysněným stojánkem na vařečky.
Týden to byl náročný, řekla bych typicky aprílový… holt není v životě stále jen modré nebe bez mráčku, občas je i šedomodro. Naštěstí víme, že za každým mrakem je schované slunce.
Předsevzetí ušít holkám panenky jsem si dala někdy v říjnu. Původně měly ležet pod vánočním stromečkem. Jednu jsem rozešila, ale ještě na konci prosince měla pouze tělíčko. Nicméně do konce ledna a zároveň do narozenin mladší dcerky jsem stihla první – Beátku. Anička byla trochu smutná, ale dostala slib, že ke svým narozeninám dostane tu svoji také. O víkendu se dočkala.
Dnešní sladké ráno – voňavý koblížek s jahodami.
Včera ušitý sponkovníček, to aby se nám sponky a gumičky stále neztrácely.
Po dopolední pochůzce po městě v ledovém větru jsem ráda, že jsem doma. V teple. Navařeno, uklizeno… aspoň na chvíli, než skončí polední klid. Poslední dobou čím dál kratší.
Krásný čtvrtek přeji!
Občas se smíchem říkám, že kdyby mě někdo platil za vaření kávy, čaje a pečení koláčů a buchet, byla bych už nejspíš docela bohatá.
Maminky to asi znají – příchod nového ročního období, obzvláště jara či léta,s sebou přínáší mimo svěžího vánku, také pěkný vítr v peněžence. Botičky, bundičky, čepičky, kalhoty, a v případě něžného pohlaví navíc také sukýnky, šatičky, legínky, střevíčky, čelenky, sponečky, gumičky (neb ty se ztrácejí rychlostí blesku).