Přáníčka … ale nikdo nic neslavil.
Kufry… ale nikdo nikam neodjížděl.
Řízky… ale vůbec to po nich nevonělo.
Knížek plný kufr, peněženky, které hladově čekaly až si naplní břicho, desky připravené pro ty nejkrásnější výtvory. Jídla dosti a co se nesnědlo, to se zabalilo s sebou :-)
To všechno a ještě spousta dalšího nás a Peťu čekalo to jedno únorové dopoledne. Větší děti byly ve školkách, menší modelky si náramně užívaly pozornosti naší dvorní fotografky, vařily a nacpávaly se bez velkého pobízení.
A věci, které jsme si od Peti přály nafotit pro náš obchůdek, téměř bez přirozeného světla (ten den sluníčko odmítlo vstát), zářily a krásněly.
Tentokrát to tedy bylo focení o nás bez nás, ale o to víc pro nás. Díky Peti.
Rádo se stalo :) příště zas!
Díky Peti, těšíme se :-)