Domů » Jedli, pili, hodovali

Jedli, pili, hodovali

Na dovolené jsme strávili celkem tři týdny a rozhodně ne každý den jsme vařili. Ne, že bychom snad nějaké dny drželi hladovku, ale protože jsme byly pilné a každá jsme uvařila tři jídla, která jsme zavařily, stačilo určité dny jen lupnout víčkem a byl oběd. Jindy jsme zase vyráželi na výlety po okolních památkách či lesích a tehdy jsme se stavovali do blízkých restaurací či hospůdek na něco k snědku. Do některých jsme se rádi vrátili, jiným se příště raději vyhneme obloukem.

Jedna z těch dobrých a vlastně asi ta nejlepší restaurace, kterou jsme navštívili, nesla název Jimram.

zdroj – Restaurace Jimram

Nachází se na náměstí malého městečka Jimramov, ze kterého pocházel např. Jan Karafiát. Restaurace je už na první pohled čistá a udržovaná. Největší výhrou pro nás ale byla obrovská uzavřená zahrada s velikou trampolínou, dřevěnou (a bezpečnou) skluzavkou, ze které se sjíždělo přímo do prostorného pískoviště. Zkrátka co víc si přát, když se člověk jde najíst s šesti dětmi ve věku 10 měsíců až 4 roky a nechce při tom vypadat, že má doma místo lustru lijány. Pomyslnou třešničkou na dortu pak bylo výborné jídlo – v restauraci jsme byli několikrát, ochutnali podstatnou část jídelního lístku a výsledek byl vždycky stejně dobrý. A navíc se o nás i naše děti vždy starala velmi vstřícná a milá obsluha.

zdroj – Restaurace Jimram

Úplným opakem a pro nás velkým zklamáním byla Milovská restaurace, která se nachází na jednom z nejkrásnějších koutů naší republiky, které znám. Z okna restaurace se člověk dívá přímo na klidnou hladinu Milovského rybníku, ve které se odráží vzrostlé větvě stromů a lesk té nádheře dodávají slunenční paprsky či měsíční svit. Ze snění do reality nás ovšem rychle vrátila polévka, která před námi přistála, až to šplouchlo. I když je pravda, že jako jediná ze všech jídel, co jsme si dali, měla alespoň nějakou chuť, i když byla téměř studená. Mohli bychom to snad omluvit tím, že restarace byla opravdu plná hladových cyklistů a kuchaře možná bolel zub, ale nás asi měla varovat už loňská zkušenost, kdy se pod křupavou strouhankou řízku skrývalo zkažené maso. Restaurace je pěkná a udržovaná, ale obsluha a jídlo zdaleka neodpovídají ani velké reklamě, kterou má všude po okolí, ani ceně.

Nu co, příště se půjdeme jen vykoupat k rybníku.

Velice milým překvapením pro nás ale byl Hostinec Vříšť, kde jsme se jednou stavili s manželem a dětmi na rychlý oběd. Ocitli jsme se vlastně ve staré, zrekonstruované chalupě, kde nás pohostili dobrým českým jídlem a ještě přidali úsměv k tomu. Děti se zabavily houpaním na koníkovi či kreslením ve stylové dřevěné školní lavici. Jen nás mrzelo, že po dobrém obědě nám obsluha nabídla pouze „turka“ či „presso“. Nicméně, rádi se tu zase někdy zastavíme.

Při návště hradu Svojanov jsme také navštívili místní restauraci. Ta ovšem nabízela pouze asi tři jídla – svíčkovou, smažený sýr a něco sladkého. Obsluha byla dosti zmatená a pomalejší, ani jídlo nebyl žádný zázrak, ale návštěva splnila svůj účel – zahnali jsme žízeň a hlad. Na webových stránkách jsem se dočetla, že restaurace dostala dokonce titul čtenářů Deníku – Hospůdka roku. My bychom souhlasit nemohli, ale až se pojedete na hrad podívat, můžete restauraci vyzkoušet a napsat vaše dojmy.

Při návratu z jednoho z našich výletů, jsme na jídlo zastavili ve vesnici Kadov. V Kadově jsou pohostinství dvě. Jedno velmi klasické přímo na „náměstí“ druhé o kousek vedle. V prvním, tedy Hostinci U Janečků, se zastavil čas. Aspoň můžete zajít na bylinný likér Kadovánek paní Vilemíny Janečkové.

zdroj – Penzion Klokočí

To v druhém pohostinství, rodinném penzionu Klokočí, se na čas zastavte vy. Chtěli jsme zajít jen na něco malého před obědem, který jsme měli doma. Jenže nabídka šéfkuchaře Marka Šolce se prostě nedá odmítnout. V jídelním lístku mi mj, padla do oka nabídka dětských jídel jako je pečený losos s bagetkou nebo kuřecí plátek se sýrem a jasmínovou rýží. Dětem jsme nakonec objednali česnekovou polévku a my ochutnali burger z hovězího masa v ciabattě a trhanec s malinovou omáčkou. Vše bylo výborné. Restaurace je nekuřácká, zahrada s posezením a zázemím pro děti a dokonce i přebalovací místností pro ty nejmenší říká, že tento penzion je opravdu k dětem (a dospělým, kteří ty děti mají) přátelský.

zdroj – Penzion Klokočí

Ještě musím zmínit Pernštejnské slavnosti a stánek s bramboráky, uzeným, bramborovými plackami s povidly a další speciality, které nabízel. Těch bramborových placek jsme si nakonec koupili asi šest a i naše dvě holčičky, které mají obvykle problém s každým soustem, snědly rovnou dvě!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..