Domů » Naše nosící historie

Naše nosící historie

P1010572

Ti, kteří mě znají osobně ví, že i já jsem se po porodu dětí stala matkou, která své děti tahá v prapodivných nosidlech, popř. se s nimi motá do dlouhých širokých hader. Nošení dětí jsem si ale nějak zvlášť neplánovala. Spíš naopak. Přišlo ke mně tak nějak přirozeně.

V prvním těhotenství jsem plná nadšení pečlivě vybírala ten nejlepší kočár. Po dlouhém rozmýšlení jsem nakonec jeden vybrala a s velkou slávou jsme ho šli koupit. Brzy po porodu jsem ale zjistila, že tento typ kočáru opravdu není pro mě. Do centra města jsem potřebovala vozidlo daleko skladnější a lépe ovladatelné. Dalším převratným zjištěním bylo to, že opravdu ne každé dítě kočár miluje. Přesto, že náš první kočár byl přeci naprosto ideální – prostorná korba, houpavá konstrukce, velká nafukovací kola, díky kterým kočár téměř nedrncá. Náš syn si prostě chtěl užívat chvíle v náručí, jak jen to bylo možné a první půlrok v kočáře buď spal nebo řval. Pořád jsme ale doufali, že si na kočár přeci jen zvykne. Na vycházky jsme tak často vyráželi s kočárem a spícím dítětem a vraceli se s prázdným kočárem a dítětem v náručí.

Po pár týdnech se řvoucím novorozencem jsem začala rychle pátrat po něčem, v čem se dá dítě nosit tak, abych měla volné ruce a dítě bylo zároveň spokojené a hlavně neřvoucí. Dalším problémem byla má fóbie z cestování v MHD. Jízdy s kočárem jsem tak omezila opravdu jen na nutné minimum. A nejen pro tyto příležitosti jsem začala hledat alternativu ke kočáru.

Mou první volbou bylo nosítko Manduca. V rozhodování, jaké nosítko si pořídit, mi hodně pomohla diskusní fóra, která se nošením dětí zabývají. Nejvíce asi stránka Nošení dětí, kde je například vysvětleno, proč je dobré investovat zrovna do ergonomického nosítkaManduca mi vyhovovala jednoduchou manipulací a snadným zapínáním. A protože jsem měla doma malé miminko, využila jsem i novorozeneckou vložku. Ani můj muž se nošení nebránil, takže Manducu využil i on. Stačilo jen posunout ramenní popruhy a bederní pás a nemuseli jsme se ani jeden dlouze motat do šátku a řešit jejich délku, aby vyhovovala oběma nosičům. Manduca mi ale u většího dítěte začala být nepohodlná, nicméně jsme už žádné další nosítko nekupovali a ke konci nosícího období nosil převážně jen muž, kterému Manduca vyhovovala. Celkově nám Manduca hodně pomohla, ať už se jednalo o záchranu mých nervů nebo možnosti navštívit místa, kam se s kočárem prostě nemáte šanci dostat.

P1040594

Při druhém těhotenství jsem věděla, že bych v nošení ráda pokračovala. Když jsem viděla, v čem všem se dá nosit, neodolala jsem a rozhodla se pro koupi a vyzkoušení šátku a jen doufala, že i mé druhé dítě bude nosící. Nakonec to dopadlo tak, že kočár po narození dcery zůstal prvního půl roku téměř nevyužit. Dcera byla opět nejspokojenější v náručí a abych neměla ruce vytahané jako opice, šátek mé ruce skvěle nahradil.

P1060169

Záhy jsem zjistila, že mi jeden šátek nestačí. Občas se přeci jen musí vyprat a když se zrovna pere a suší, tak v čem bych asi tak nosila??? Potřebovala jsem šátky tedy minimálně dva ve stejné délce. Pak jsem ale zjistila, že na jednotlivé úvazy se hodí různé délky šátků a jak děti rostou, jsou potřeba také různé tloušťky a nosnost šátku se s těžším dítětem stává vyznamným kritériem. A v neposlední řadě se ne každý šátek hodí ke všemu oblečení a příležitostem. No, abych to zkrátila, nakonec se u nás doma protočilo docela velké množství šátků různých barevných kombinací, druhu tkaní, tloušťky, délek a příměsí. Díky této zkušenosti jsem také trochu víc pochopila, proč si můj muž tak rád kupoval a zase prodával své hudební krabičky s efekty ke kytaře a spoustu jiného nezbytného hudebního vybavení.

P1070370

Když se z miminka stalo chodící batole, šátky nám přestaly vyhovovat. Na poponášení se osvědčilo opět nosítko. Nakonec jsem investovala do zatím posledního nosítka Skaldina, které je vhodné pro batolata a od nosítek jako je Manduca, Ergo či Beco se liší zejména šíršími popruhy a také širším sedem, díky kterému i starší dítě může sedět v ergonomické poloze. Toto nosítko využíváme dodnes i u dvouletého dítěte a myslím, že nějaký čas ho na různé poponášení ještě využijeme.

P1030577

V některém z příštích článků Vám představím mé oblíbené značky šátků a také šátky, které se u nás doma vystřídaly.

.

4 comments

  1. Marika says:

    jééé tady jsou pěkné fotky s nošením miminek, na což se chystáme s mužem a naším pokladem :) na šátek si netrofám, viděla jsem to na mimikurzu to bych nedávala, ale nosítko, to ergonomické že, hodlám pořídit. Známí nám půjčili manduku, ta mi padla, ale našla jsem i nějakou americkou znašku, jsou o chlup pěknější s třmínky na nožky, asi to zkusím http://www.dudlikarna.cz/noseni-deti/ergonomicke-nositko-boba-baby-carrier-3g/ Jinak máte moc pěkně sladěné oblečky na venek, to musíme také pořešit. Přeji pěkné výlety ;)))

  2. Misha says:

    Tak přeji, ať se dobře Vám nosí a třeba i šátkům nakonec přijdete na chuť :-). Zjišťuji, že co se nových nosítek a šátků týče, jsem už jaksi out :-) Vypadá ale pěkně!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *