Letí to a čím víc dětí mám, tím to letí rychleji… Před rokem jsme ještě netušili a o měsíc později už s nadějí doufali. A teď se radujeme, že už je tři měsíce s námi.

A co všechno náš benjamínek za tři měsíce stihl? Jaký vlastně je?

Za tu dobu stihl zdvojnásobit svou porodní váhu, zbavit se širokého balení i žloutenky.

Rozhodl se, že osmá hodina večerní je tak akorát, aby ulehl k spánku a nechce být většinu noci rušen.

Za to den si chce užít co nejvíc, včetně dobré společnosti a tučného mlíka. Rád si s každým pokecá a když dotyčný nemá co říct, spokojí se s úsměvem. Sem tam se nechá odložit pod hrazdu, kde si popovídá se zavěšenými hračkami. Frčí samozřejmě ty, co mají nejkřiklavější barvy.

Šátek nebo kočár? Poslední dobou mu to je vlastně jedno, pozitiva si najde na všem. Náš Teo je víceméně spokojený člověk a pohodář. Pohoda má ale často hodně blízko k nepohodě a to pak praskají okenní tabulky, sourozenci nenápadně zavírají dveře, manžel se klidí na záchod, tety a babičky rychle zamávají a jediný, kdo tu pohromu umí zažehnat jsem pořád ještě jen já. A myslím, že si té výsady budu ještě chvílí užívat.