Letí to, neskutečně! Za týden to bude sedm měsíců, co je s námi. Sepsala jsem pár postřehů, pokroků a věcí, které se mi během půl roku s miminkem osvědčily.

Náš třetí je prostě tvor společenský. Nic jiného mu v té naší bandě ani nezbyde. Miluje společnost, akci, všechny členy naší obří rodiny a hlavně maminku. Pokud je ale s maminkou o samotě déle jak hodinu, začíná být značně okoukaná, stejně jako prostředí, hračky a aktivity. To pak nastává fáze neodložitelnosti, takže maminka nosí, zpívá, poskakuje, vyhazuje, chodí z místnosti do místnosti, cvičně přebaluje a čeká, až přijde čas na spánek.

Režim denního spánku je u nás docela novinka. Konečně jsme se sladili a já (snad) pochopila, jak na něj. (To, že máte třetí dítě ještě opravdu neznamená, že je vše jasné jak facka). K pravidelnému spánku nám pomohly vlastně nízké teploty a kočár na terase. Já nemusím pochodavat po parcích a dítě má pocit, že vyrazilo na hory.

Večer ale usíná v kolíbce a věřte nevěřte, stále ve svém hnízdě, se svou dekou. Nicméně kolem půlnoci stejně putuje k nám do postele.

A i když už má své tři hlavní jídla denně, kojení si užívá ve dne v noci. Začínám se lehce obávat, a že mu deset měsíců kojení, tak jako jeho sourozencům, stačit nebude…

Co se jídla týče, já jsem líná a on žravej. Zatím mu teda nevařím, nejen z lenosti, ale čekám na jaro, na čerstvou zeleninu z trhu, lokální produkci, babiččiny výpěstky. Ani nevím, kde teď v zimě sehnat kvalitní zdroje a tak věřím skleničkám a kaším. Sem tam dostane do ruky křupku, bramboru, suchar či kůrku chleba, at si zvyká na tvrdou stravu a brousí si své dva předpisové mlíčňáky. Bryndák a lžičky jsou teď potřeba dne. A třeba takové pouzdro na lžičky je prostě skvělý vynález. To za prvorozeného snad nebylo, stejně jako rukávník na madlo kočáru. :-)

Co se přeravy týče, stále mě zachraňuje šátek, nicméně dítě neprotestuje ani v kočáře. A protože těch dětských potřebností je nějak pořád moc, vyměkla jsem a pořídila tašku na kočár. Tak dlouho jsem vybírala, až mi tu, která se mi líbila, vyprodali. Nakonec jsem našla snad jeden jediný kousek a ještě byl se slevou. A takové pátrání mě prostě baví. Taška je skvělá, nepromokavá, prostorná i elegantní.

Období novorozence a ležícího miminka je už dávno za náma. Teď tu máme aktivní mimino, které přemýšlí, co si narvat do pusy, jestli bude ležet na břiše nebo na zádech a zda se nakonec neposune ještě úplně někam jinam. Štěrchátka, kousátka, ale třeba i mé kojící korále jsou teď prostě v kurzu.

 

Kromě hraní a štěrchání začíná pokukovat i po knížkách, spíš je teda často úplně žere ( a to do slova). No uznejte sami, ty od Svojtky jsou ale prostě k nakousnutí.

V kurzu je teď teda i zimní oblečení, vrstvení a díky tomu i spousta řevu. Ani nevíte, jak se těším na jaro. Ne, že bych to s funkčím oblečením nějak přeháněla, co se nám ale osvědčilo na nožky jsou botky s ovčí vlnou. Skvělé do šátku, ale i do kočáru. A ještě lepší je, že jsme je podědili! :-)

Život s třetím miminkem neskutečně letí. Rozhodně ale není méně intenzivní než třeba s prvorozeným. Jen toho, co je potřeba stihnout, je prostě nějak víc. Myslím, že ten prvotní výbuch po porodu, kdy je vše nové a hledáme nové cesty, způsoby, jak být spolu a fungovat s novým členem rodiny, už je za námi. Teo k nám prostě patří. Bez něj bychom to už nebyli my jako rodina. Starší sourozenci, ví, že péče o miminko je někdy náročná, na druhou stranu si ho dost užívají. Jsou pyšní, když ho můžou rozesmát, když ho uklidní a dokonce i uspí. My se zase s mužem snažíme, abychom je s péči o něj příliš nezatěžovali, což s jejich koníčky, úkoly a zájmy stejně moc nejde.

Třetí dítě nás tak nějak posunulo do kategorie velká rodina. Nemyslím tím, že si připadám jako exot (to si připdám často z jiných důvodů), ale ti tři už jsou prostě smečka se všemi výhodami i nevýhodami. O tom, jaké to je mít jedno, dvě nebo tři děti v různých rozestupech ale zase někdy přístě. :-)