Víte co máme na našem blogu nejvíc rády? Ty chvíle, kdy vyšleme nějaký článek do světa a z druhé strany přijde reakce. Je to fajn pocit. Vědět, že tam jste, že nás čtete, že bydlíte nad tou kavárnou v Praze, ve které jsme se nedávno stavili na kafe, že řešíte podobné věci jako my. A pak je taky moc fajn, když nám přijde do schránky podobně milý email jako od byl ten od Kristýny s nabídkou spolupráce. Moc rády totiž podpoříme projekty, firmy, nápady, které jsou nám blízké. Podobně jako třeba internetové klenotnictví Eppi. Read more
Autor: Marki
Z rodiny doletí dál
Brzy budeme mít svátek. My všechny mámy. My tu dnes ale nemáme žádný speciální článek přímo pro tento den. Poslední rok jsme jich napsaly hned několik. Pokud chcete, můžete si přečíst si o tom, jak jsem jeden takový článek o mateřství snažila napsat přesně před rokem a jak to nakonec dopadlo. Nebo o tom, co nás naučila naše vlastní máma. Můžete si taky společně s námi společně stoupnout do fronty nebo do ulic se vztekajícím se batoletem a ujistit se, že v tom vážně nejste samy. Nebo se třeba spolu s námi ještě jednou ohlédněte za třetím šestinedělím nebo rovnou za osmi lety mateřské a pak si užijte ten pocit, že i máma je pořád žena. Pokud Vás to bude bavit, klidně si zalistujte ještě dál. Za těch pět let, co blog píšeme, už je těch článků, nejen o mateřství, za námi opravdu dost :) Dnes bychom Vám ale chtěly říct něco hodně důležitého. Read more
Jak jsme si z Brna vyjeli na kafe do Prahy
Víkend v Praze jsem pečlivě plánovala několik dlouhých týdnů. Vybrali jsme termín, sehnali ubytování, domluvili hlídání pro všechny tři děti a v daný den dokonce i odjeli. Počítala jsem téměř se vším a dopředu trnula, aby žádné dítě nemělo horečku, ale že téměř na konci dubna bude sněžit, mě tedy nenapadlo ani ve snu. Chyba. Zase jsem nemusela moc řešit co na sebe. Zimní kabát a vlněná šála to celý víkend jistili. A s trochou nadsázky se dá říct, že jsme si vlastně vyjeli z Brna do Prahy na kafe. Read more
Jak jsme zase pekli narozeninový dort
Nevím, co jste dělali o Velikonocích Vy. Já jsem je strávila doma s více či méně nemocnými dětmi a pekla narozeninový dort. O víkendu jsme totiž slavili. Tedy my tak úplně ne. To naše děti. V rodině je nás už tolik, že oslavy jednotlivců byly zavrženy už nějaký rok zpátky, protože nebylo v našich silách a technických možnostech je jednak připravovat a jednak se jich účastnit. Nejmenší počet oslavenců tak bývá dva. Jen jeden člen rodiny si může užívat privilegium, že slaví sám v září. A ano, neužívá si ho vůbec, protože mu při všech jarních oslavách září přijde vzdálené nejmíň jeden světelný rok. Read more
I máma je pořád žena
Nedávno jsem v článku O mateřské po mateřské psala mimo jiné i o tom, že i máma je pořád žena, se vším co k tomu patří. Na ten článek mi přišlo poměrně hodně reakcí a mezi nimi také pár dotazů, co vlastně ráda nosím, co dělám pro to, abych se cítila jako žena dobře. Je to asi téma, které řeší hodně z nás, tak jsem si říkala, že by možná nebylo od věci mu věnovat trochu víc prostoru v samostatném článku. Pokud Vás tedy zajímá co ráda nosím, jak dlouho trávím čas ráno před zrcadlem nebo třeba co nesmí chybět v mé kabelce, čtěte dál. Read more
Když máte pocit, že už jste za vodou
Když už si říkáte, že jste celkem za vodou, že děti už jen tak bezdůvodně nekřičí ani se na veřejnosti nevztekají, udělá vám nejmladší tříleťák uprostřed města scénu jako vystřiženou. Takovou jako ještě nikdy ne. Když ho nemůžete udržet ani uklidnit (drželi jste někdy vztekající se batole?) a vlastně vůbec netušíte co se v té jeho hlavě děje. Korunu tomu nasadí, když se s vypětím všech sil snažíte utišit jej v náručí a on začne z plných plic křičet, že chce domů za maminkou…co dělat?
Vydržet. Nějak. Nic víc se asi dělat nedá. Já aspoň za ty roky na nic lepšího nepřišla. Za pár chvil se už zase směje jakoby nic. No tak jo, jedeme dál.
p.s. Za fotku díky ségře. Taky si tím trochu vyžehlila tu škodolibou poznámku o tom, že vypadám jako neschopná chůva. Starší sestra, znáte to… :)
Malý jarní plán
Konečně to přišlo. Z Instagramu pomalu, ale jistě zmizely všechny ty zasněžené kopce a detaily ojíněných větviček. Jo, někdy kolem Vánoc mě ten pohled i těšil, ale na konci února už jsem to bílo nemohla ani vidět. Pokud máte teď pocit, že jsem většinu zimy strávila někde v teple a na krásy zimy se dívala spíš jen na mobilu, máte správný pocit.
Samozřejmě, každý den je dar a i ty zimní přinesly několik krásných vzpomínek. Ale i tak, zima zkrátka ne, to až jaro je můj čas. Než začne naplno, říkala jsem si, že by nebylo od věci, udělat si na ty jarní dny malý plán. Znáte mě, já plány ráda. To jste už určitě zjistili tady a tady :) Read more
Do peřin
Milovaly jsme je. Prázdniny u babičky. Mohly jsme všechno a nemusely nic. Spát jsme chodily pozdě a vstávaly stejně tak. A ty noci. Začínalo to už večer. Ty obrovské nadýchané peřiny. Jak krásně voněly a jak hřály! Děda je roznášel z kuchyně do ostatních místností a postelí podle toho kde kdo spal. A pak jsme se do nich balily a poslouchaly babiččiny příběhy. Nakonec jsme v nich usínaly a oknem se dívaly na hvězdy, protože u babičky na chalupě byly vidět, ne jako u nás ve městě. Read more
Po mateřské o mateřské
Uteklo to. Fakt, že jo. Osm let rodičovské dovolené je za mnou. Ne, nechci se tu dnes nostalgicky rozepisovat o tom, jaké to bylo a nebylo, to už jsem zvládla hezky v klidu sama při prohlížení starých alb :) Bylo to ale osm let života, které jsem strávila se svými dětmi a v mém dosavadním životě tohle období zabralo téměř třetinu, což tedy rozhodně není málo. Nedávno jsem se šla rozloučit do své původní práce, kde mi hned ve dveřích hlásili – „Taková holčička jste byla a teď je z Vás krásná mladá žena.“ Asi jo, asi už vážně nejsem holka (i když si pořád myslím, že duše nestárne). Někam jsem se ale za ty roky určitě posunula, možná i změnila. Kam a jak? Read more
Za trochu lásky šel bych světa kraj…
Nedávno jsem v knihkupectví otevřela tu dlouho očekávanou novinku. Milostné dopisy slavných mužů. Na chvíli jsem se začetla a pak…ji zase zavřela. Nějak jsem nemohla… Read more