Ségry

ségry
Foto: Petra Hašková

 

Ségry. Občas se nás někdo ptá, jak se nám spolu pracuje. Celkem dobře, říkáme. Člověk nemusí řešit žádné víkendovky na podporu budování týmu. My ho poctivě budovaly celých patnáct let v jednom pokoji. Umění uhájit si svůj prostor, názor, vyjít si navzájem vstříc a říct si i to nepříjemné, to by nám myslím šlo. A to, kdo nakonec většinou mívá poslední slovo bylo dané už někdy našimi daty narození :)
Jedna druhou známe tak dobře, že není potřeba říkat si všechno.
A možná nejlepší je, že když ta jedna má zrovna pocit, že to je všechno úplně k ničemu a nejlepší by bylo se na všechno rovnou vykašlat, ta druhá pohodí hlavou a řekne: „Hele, vzpamatuj se, co kdybychom to udělaly takhle…?“
Máma nám vždycky říkala – „Buďte rády, že se máte!“ A my jsme…

Kdo víc, kdo dál

stromy

 

Všichni v tom žijeme. Kdo víc, kdo dál, kdo líp…Všichni se snažíme dělat vše rychle a nejlíp a co nejmíň spát a co nejvíc stihnout, zažít, ochutnat… V polovině července jsem strávila pár dnů s dcerkou v nemocnici. Letos už potřetí. Když jsem ji doprovodila na vyšetření a vracela se zpět, koutkem oka jsem zahlédla maminku, asi tak stejně starou jako jsem já. Za ruku vedla asi dvouleté dítko. Nemělo vlásky. Nespěchali. Neměli kam. Vraceli se na svůj pokoj. Ona se jemně usmívala, dítko se jí důvěřilo drželo za ruku.
Ten večer jsem musela jít na vzduch. Procházela jsem se venku asi dvě hodiny, nikam jsem nespěchala, jen přemýšlela. Další dny jsem zvolnila. Na maily odpovídala, ale s mírným zpožděním, pár věcí jsem vypustila úplně. Tělo bylo tak vyčerpané, že jsem si musela jít každý den po obědě lehnout. A víte co? Nestalo se vůbec nic. Život běží dál, já jsem dál máma a dál dělám práci, která mě těší…
A večer nesedím u počítače, ale chodím ven, pozoruju západ slunce a je mi v tom tichu moc dobře…
To asi jen občas máme pocit,že jsme důležitější než jsme a je fajn si připomenout, že je zázrak, že vůbec jsme.

Zpátky do školy

 

Do školy

Přiznám se, že do psaní tohoto článku se mi ani trochu nechtělo. Týden zase ufrnkl jako voda a to znamená, že do konce prázdnin nám fakt zbývá už jen ten úplně poslední a pak zpátky do školy. A mně je to snad víc líto než těm dětem. Jenže život bychom měli brát pozitivně a i já se musím nakonec přiznat, že se i docela těším, že školní rok pro mě osobně bude znamenat zase trochu řádu a méně vaření. :) Read more

Prázdninami to nekončí

batůžek Brumík

I když je to nemilé, je to tady znovu. Srpen se přehoupl do druhé poloviny, rána i večery jsou chladnější, dny kratší a výlohy obchodů jsou neomylným ukazatelem toho, že prázdniny se blíží ke svému konci. Prázdniny možná, léto nám ale potrvá až téměř do konce září, sluníčko ještě pořád krásně hřeje a i když to možná už nebude úplně na koupání, pořád ještě bude co vychutnávat. Já mám třeba září spojené s dozrávajícími hrozny, burčákem a vůbec s takovým zvláštním hřejivým klidem po rozbouřeném létě. Read more

Ještě měsíc prázdnin

walking

Prázdniny se přehouply do druhé půlky. Když jsem ještě chodila do školy, pravidelně na mě v tomto čase začal doléhat stres a obavy z dalšího školního roku. Babička mi nikdy nezpomněla 26.7. připomenout, že už je svatá Anna a tudíž už odteď budou chladná rána, a že se den už začne pěkně zkracovat…Já jsem žel od přírody spíš pesimista, nicméně čím dál víc se v půlce prázdnin snažím vidět hlavně to, že nás čeká ještě celý měsíc… Read more

Cesta do Říma

západ slunce v římě

Je to víc než osm let, co jsme s manželem vyrazili za hranice (nejen všedních dní). Tenkrát jsme spolu navštívili Paříž a strávili v ní několik nezapomenutelných dní. Rok nato jsme už cestovali podstatně blíž, do brněnské porodnice, kde jsme pak v průběhu dalších let byli ještě párkrát. Za hranice cestujeme ty poslední roky dost často, ale bývají to spíše hranice našich vlastních fyzických i duševních sil.

Začátkem léta jsme ale dostali od statečné babičky velkorysou nabídku – čtyři dny hlídání všech tří ratolestí. A to se opravdu neodmítá. Původně jsme si říkali, že nebudeme cestovat příliš daleko, ale nakonec zvítězila touha po dobrodružství nad rodičovskou zodpovědností :) A tak jsme jedno odpoledne odevzdali děti, zamávali, společně šli tu svobodu zapít plzeňským pivem a ve tři ráno jsme už mířili nočním Brnem směr Víděň a Řím. Do Říma jsme přiletěli ve chvíli, kdy se právě probouzel k životu a nám v tu chvíli začali ubíhat tři dny plné nezapomenutelných vzpomínek. Nebudu Vás nudit popisem jednotlivých dní, koneckonců zážitky jsou nepřenosné, ale sepíšu jen pár postřehů, z naší  dovolené ve dvou. Read more