Festival Mini

misa-img_9413-edit

Náš víkend byl plný zážitků. Tak trochu pracovně a hodně z čisté zvědavosti a nadšení jsme se vydaly do Prahy na Festival Mini. Pokud jste aktivní aspoň na jedné sociální síti nebo občas mrknete do nějakého lifestylového magazínu, nemohli jste o této akci nevědět. První festival se konal již na jaře a pro velký úspěch se dočkal předvánočního opakování. Pokud stále nevíte o co jde, Festival Mini je prodejní výstava výrobků od převážně českých a slovenských tvůrců zaměřená na dětský design. A slovo design v tomto případě rozhodně není přehnané. Čtyři patra plná inspirace a nápadů, tvůrčí práce a úžasných nápadů.

Read more

Adventní ladění

img_2791-edit

Také to tak máte, že když máte nejvíc povinností, tak si vymyslíte ještě další projekty? A nebo si je vymyslíte možná právě proto, abyste se odregovali od těch předchozích úkolů? Jsem na tom přesně stejně. Asi už jsem mezi tím kojením, uspáváním a balením balíčků potřebovala vypnout a vytvořit něco nového, něco pro sebe. Read more

Zabaleno pod stromeček

Báječné oslavy, foto: Petra Hašková

Každý rok to bývá dost podobné. Někdy ke konci září koupím první dárek a pak se dalších pár dní hřeji pocitem, že letos všechny vánoční přípravy zvládnu v úplném klidu. Ano, zpravidla ještě kolem 20. prosince kupuji poslední dárky a říkám si přitom, že ta naše rodina je nějak nekonečně velká. Když se pak ale o pár dní později na Boží hod všichni sejdeme u našich, zase si budu říkat, jak je to fajn, mít takovou velkou rodinu :)

Pravdou ale je, že letos už mám, aspoň co se týče dárků pro děti, téměř splněno. Do Vánoc ale přece jen nějaký čas ještě zbývá, a tak  jsme si říkaly, že by se Vám možná hodila malá vánoční inspirace. Read more

Ve frontě

ja-a-maty

Možná to znáte. Stojíte ve frontě a v kočárku nebo za ruku máte batole, které po chvilce zjistí, že se nudí (jako 90% všech lidí v obchodě). Po další chvilce zjistí, že se nudí tak moc, že to potřebuje sdělit (jako 90% lidí v obchodě, kteří to začnou sdělovat člověku stojícímu za sebou). Jenže batole negativní emoce většinou sděluje řevem, křikem, pláčem. A najednou se 90% procent lidí v obchodě přestane nudit. A hledí na Vás. Pohoršeně, a v očích jim čtete otázku „Co s tím, matko, uděláš?“ Někteří to nevydrží a utrousí (potichu, aby to vypadalo, že to jako nemůžu slyšet, ale dostatečně nahlas na to, abych to nepřeslechla): „To je hrozný, jak ty děcka křičí. To já už bych mu teda dala přes zadek!“
S první půlkou věty nemůžu než souhlasit. Možná Vám řeknu tajemství, ale matky taky nesnáší křík (nejen) svých dětí. Neznám nikoho, kdo by si ho užíval. Jsou lidé, kteří po čase trochu otupí. Ale jen trochu. I mámy jsou jen lidi. A mají ušní bubínky – fakt! A druhou půlku věty nechápu. Dítě křičí, tak mu dám na zadek…a co myslíte, že se stane? Ano, začne křičet ještě víc :)
Co v takových chvílích dělávám? Jak kdy. Občas pomůže říct básničku, občas vzít do náruče, občas taky vůbec nic. Jediné co vím je, že za rok bude líp, protože dvě z mých tří dětí už se ve frontě nudí potichu.
A že si těch deset lidí přede mnou o mně myslí, že jsem úplně neschopná matka? Asi myslí. Jenže sotva vyjdu z obchodu, to dítě se začne smát a holky mi budou něco vykládat a on mě zase někdo zastaví a řekne mi, jak mám ty děti krásně vychované…
Mateřské paradoxy.

Naštěstí mámu mámou nedělá počet (ne)zvládnutých hysterických scén. Ono je to všechno trochu složitější. A těžko někoho hodnotit. Všechny uvidíme až za pár let…jestli jsme měly ten správný směr…